Taneční rande

18. 08 2011 | 14.03

 Taneční rande.

 

Chodili jsme s Jiříkem asi půl roku, když mě naši pustili do kina od 20 hodin.Byla jsem děvče doma přísně vedené. Většinou to proběhlo "Žádné courání po večerech. V 18,00 hodin ať jsi doma! "

()

Do dnes se divím, že mého nápadníka táta nesrazil ze schodů, když se přišel představit a zeptat se jestli teda můžu jít s ním do kina.

 Mohla jsem !

Asi jsem na to měla věk. Hihi Za měsíc jsme zkoušeli trpělivost rodičů a jestli bych mohla na zábavu.

Nikdy jsem nic takového neabsolvovala a těšila se. Vždy jsem to slyšela od kamarádek jen vyprávět.

A teď jsem měla jít ! A navíc se svým klukem. Pro Jiříka to nebylo neznámé prostředí. V Céčku – tak se to tam jmenovalo, přes den vařili obědy, večer čepovali pivo a limo. V pátek a v sobotu tam byla zábava. Buď disko, ale většinou živá kapela.

Ptala jsem se holek, co na sebe? Jak se namalovat?

V den D jsem ráno pomáhala mámě s úklidem, s obědem a po umytí nádobí jsem měla čas na sebe.

Umýt vlasy, vyfoukat. Udělat si manikúru a bylo povoleno nalakovat nehty světlým lakem.  

 Lehce namalovat. Vytáhnout nejlepší věci na sebe ze skříně. Tak kdy už pro mě přijede?

Byla jsem nedočkavá.... Jiřík přijel s úsměvem, asi se taky těšil.

Vyslechl kázání od našich, aby mě v pořádku přivezl domů. A kupodivu nebyl stanoven čas návratu domů. Už mě berou asi jako dospělou holku:-)

Bylo ale brzo, teprve odpoledne. Tak jsme se projeli po okolí, možná i prošli. Ale kdo by chodil pešky, když bylo k dispozici auto.

2008_12_04_thumb_2

Chtěla jsem vědět kde strávíme ten velký večer.  Zastavili jsem na parkovišti před Céčkem.Zůstali v autě a povídali si a povídali a plánovali.Ale bylo asi hodinu před otevřením dicso. A tak si Jiřík položil hlavu mě na klín. Já se po chvilce trochu sesunula a opřela se o něho. Ve spartaku to šlo, měl řadící páku pod volantem. Hezky se nám seďo-ležo povídalo.

 

Probudila mě zima. Venku tma a my spali jako medvědi, zamotaný do sebe. Céčko už zhasnutý, tmavý okna, ani náznak velkého večera.Šťouchám do Jiříka: " Já už budu muset asi domů."

Tak to byl můj první "taneční večer " Ale tady jsme poznali, že se k sobě hodíme!