Sobotní vyjížďka s hádankou .

Už v pátek jsme se domluvili, že někam o víkendu vyrazíme. Měl být poslední slunečný a teplý. Jen jsme si sms ujasnili, kde se sejdeme a v kolik.Sraz v Hodkovicích na pumpě. Na nikoho jsme nečekali, všichni byli přesní, asi se těšili. Míra s Janinou, Šelba s Verunkou a my.

Vezla jsem s sebou překvapení – hádanku. Byla jsem ráno v pekárně a oči mě spočinuly na LVT řezech.

Jéé to je naše mládí. Přes 20 let jsem je neviděla. Jestli jsou pořád tak dobré, jako bývaly? Byly sice menší,za vyšší cenu, ale koupila jsem je. Překvapím Jiříka... ale pak jsem nikomu nic neřekla a zabalila jsem LVT řezy nakrájené na kostičky s sebou. Až budeme někde v klidu sedět na kafíčku, zavřou oči, do pusy dostanou překvapení a budou hádat. Všichni jsou ročníky kolem nás a tak by je měli znát. Bylo to fakt naše mládí, když byly výstaváky, tak jsme se na LVT řezy těšili. Jinak přes rok se koupit nedaly. Jen měsíc v roce.

Vyjeli jsme do P.oděbrad, prošli se úžasným parkem, nafotili se u soch i u fontánky. Něž jsme se dohodli kdo s kým se bude fotit, fontánku vypnuli.

Chvilku jsme čekali, než opět vylétla voda do oblak a padala v mlze na nás.   Někdo chtěl ochutnat místní Poděbradku... brr, no je asi léčivá.

Dali jsme si "rychlý" oběd, zmrzlinku a frčeli dál do K.utné hory. Prošli jsme se kolem chrámu Sv, Barbory,Připletli se do zájezdu Japonců a vyslechli poutavý výklad v japonštině (alespoň myslím )  

Míra nás zavedl do kavárny, kde vařili zvláštně kávu. Už výběr byl jiný, než na co jsme zvyklý. V knížečce bylo popsáno několik druhů zrn kávy. Vybrali jsme si Columbii, nechtěli jsme až tak experimentovat.

 

Číšník odměřil kávu, umlel, mezi tím nalil odměřenou vodu do skleněné bakule. Do bakule s vodou dal bakuli s umletou kávou . Obě nádoby byly spojené skleněnou trubičkou.  Voda se začala vařit a stoupala do vrchní bakule, tam spařila kávu a protékala zpět dolů už bez lógru. Nějak podobně jsme vařili kávu v Itálii jen to nebylo  skleněné a neviděli jsme do toho  Bylo to hezké divadélko pro zákazníky.

   

 

 Měli jsme kávu, někdo čokoládu, někdo jen pití. Přišel čas na hádanku.

Chvíli na mě kulili oči, kluci nechtěli otevřít pusu se zavřenýma očima, abych jim tam prý nestrčila žábu J Kde bych vzala žábu?... nakonec všichni měli kousek dobroty v puse. Verča křičela první: " Já vím, já vím... jé oni to ještě dělají?" Jiřík taky říkal, že ví, nic jiného se tak v puse nerozdrobí... Dala jsem jim papír a tužku, měli napsat co si myslí, přeložit papír a poslat dál. Tři z pěti uhodli jasně. Míra nevěděl. Pak se vymlouval, že to neměl rád. A Janina typovala Metro.  Tak jsme se pobavili a posmáli.

Prošli ještě kousek KH, koukli na vyhlídku a pomalu šli ke strojům,.

Vedly nás takovéhle mapy na chodníkách...

Krásná vyhlídka...

Bylo asi pět odpoledne, ale hrozné vedro, zvláště Verče, tam měla kožený kalhoty a vysoký boty. Já měla věci na převlečení a Janina přezula alespoň boty. Přišli jsme na parkoviště a ve stínu lavičky. Byly v tu chvíli naše. Verča si slíkla kožený kalhoty a jen v kalhotkách si lehla na půlku lavičky. A vrněla blahem. My se trochu porozepli, co ještě šlo a pili zásoby vody. Domlouvali jsme se, kudy pojedeme domů. Verča na chvíli zavřela oči. Šelbič o ní měl asi starost a tak říká: " Ještě chvíli tady budeš ležet a přijde někdo od městské policie.!"

Verunka na to: "Jako, že budím pohoršení a ohrožuji mravnost mládeže? Jo?"

 "Ne, ne přijdou tě přikrýt, Verunko, aby ti nebyla v noci zima"   

Pak jsme se nasoukali do oblečení, zapnuli až ke krku a frčeli domů. Zase jeden z hezkých a pohodových výletů.