S.latiňany 2011

 Byli jsme pozváni na usínání netopýrů do Pekelných dolů. Mně se tam moc nechtělo a tak jsem vymýšlela náhradní program. Pak volal Tomáš:

 "Nechcete přijet do Pece pod Sněžkou? Je tu soutěž ve vaření guláše. "

()

No guláš máme všichni rádi, ale jet koncem září do hor? I když slibovali sluníčko a teplíčko. Ale jeden nikdy neví. Raději někam jižním směrem. Hledám a přemýšlím.

Pak jsem si vzpomněla, že je sraz na Seči. Nemohli jsme vyjet na celý víkend a tak jsme se na tuto akci nepřihlásili. Ale na  vyjížďku do S.latiňan, to by jsme mohli. Obvolala jsem kluky, kdo by jel.

Sraz v 10,01 hodin na pumpě. Míru 99 jsme nabrali cestou za MB. Jeli jsme dva skútry a motorka. Cestou jsme se zastavili na kafe u pumpy, na polévku v Chrudimi . Ve S.latiňanech jsme byli kolem 14.té

 

Nikde nikdo. Jen koníci v ohradách. Tak jsme se na ně pokoukali, odvážnější pohladili. Jerry se šel zeptat, v kolik čekají tu kolonu. Pán na parkovišti nevěděl. Paní od koní taky neměla tušení...

No nic budeme čekat. Objevili jsme hruškovou alej, tak jsme se nacpali hruškami. 

14,30 pořád nikdo.. Začali jsme být nervózní. Jsme na správném místě? Ve správnou hodinu?

Volat nebylo komu, všichni byli na skútrech.

Asi za čtvrt hodiny to začalo dunit a už se řítili. A že jich bylo, plné nádvoří. Nechali jsme je zaparkovat a pak se na ně vrhli. Všichni byli překvapení, že jsme se na ně přijeli podívat. Myslím, že to byla letos jediná akce, které se zúčastnili všechny tři fóra. S.kútrforum, s.kutrmoto i M.axici.

Hrozně rádi jsme viděli Ilonu z Jihlavy, i když bez Járy (byl v práci), Prochyho s Ivetkou (obdivuji její úsměv, když bojuje s hroznou nemocí) Luboše i když bez Mony. Rady s Inkou z Brna, PetraK se Zůzou, Honzíka, Brniče, Míru s Klatov, Petera z Nových Zámkov.....no bylo jich 126. Já je nepočítala, to jsme se potom dočetla na fóru.

Max, hlavní organizátor, šel zjistit situaci. Měli objednanou prohlídku hřebčína. Jak to, že o nich nikdo nic neví, nějaký šotek zašotil.

Paní od koní měla náhradní plán. Za chvilku poženeme kobylky s hříbátky do stájí. Vždycky je zaženeme na nádvoří, kde teď stojíte se stroji a ony si najdou cestu do svojí stáje.To by teď nešlo. Byly by vyplašené a mohly by si ublížit a nebo poničit stroje. Budeme je po jedné pouštět zadním vchodem a ony budou procházet uličkou mezi skútry. První tři kobylky vedla paní, asi aby se ostatní nebály. Stáli jsme bez dechu, když kolem nás běžela kobylka s hříbátkem. Oči vykulené, ježatá hříva a uši do zadu, asi se bály. Já taky.

Proběhlo jich asi 20. Některé proběhly a nechtěly se ani dívat.

Ale některé šly pomalu a prohlížely si nás. Bylo to hezké.   http://youtu.be/ekXTr6qa1VY

 

My jsme se rozloučili,ostatní přece jen šli na prohlídku do hřebčína.

Nám se hned domů jet nechtělo.Prošli jsme parkem k zámku.

Tam jsme se na chvilku zastavili a dohadovali, jestli půjdeme na prohlídku. Kolem nás prošla rodina se zmrzlinou. Kluci reagovali jednohlasně. " Tady je cukrárna? A kde? " Takže místo do zámku, směr cukrárna.

Kafe, dort, zmrzlina každý se posilnil na cestu zpět.

Zpátky nás jelo o jednoho víc. Šelba jel na Seč v pátek a v sobotu s námi domů. Byl to poslední velký sraz, a i když jsme se nemohli zúčastnit na celý víkend, byli jsme rádi,že jsme vyjeli a viděli kamarády.