Večeře v Hodoníně.

Máme jedny kamarády v Hodoníně. Je to pro nás trochu z ruky. Co mají malou Amálku, vídáme se méně. Oni nejezdí na srazy, tak když jedeme " kolem" zastavíme se. Vraceli jsme se s Pavlíkem a Moni z nějakého srazu a přibrzdili v Hodoníně na dva dny. Abychom si Vlastičky, Jarka i malé užili. Jarek nás vzal do super  restaurace.   Objednali jsme si pití. Monice se moc líbily koktejly s papoušky. A chtěla ochutnat všechny. Pak přišel číšník. Všichni si vybrali jídlo, jen Jiřík nevěděl. Nejí zeleninu, houby, cibuli,maso s kostí.... No je toho hodně, co nejí. Většinou mu vyberu jídlo já ( je to rychlejší) ale tentokrát jsme měly s děvčaty něco důležitého rozpovídané...

Slyším, jak Jiřík zkouší " Já bych chtěl nudle tady z toho jídla a omáčku tady z toho jídla." Vysvětloval to číšníkovi asi 10 minut. Pak mu číšník úslužně řekl, že si má vybrat jídlo tak jak je tam napsané.Prosebné pohledy ke mně vysílané.Tak jsem mrkla do jídelního lístku a objednala i pro Jiříka. Oba si oddechli. Byl to hezký večer a moc jsme užili vyprávění a smíchu. Monika nasbírala pár barevných papoušků a byl čas jít spát. Druhý den loučení a návrat domů.

Za nějaký čas jsme se ocitli zase v Hodoníně ve stejné restauraci. Ve stejném složení. Jiřík si zase nevybral z jídelního lístku. Prostě v jídelníčku nebylo jídlo komplet, aby Jiříkovi chutnalo. Už jsme se bavili tím, jak to Jiřík zkoušel. Zase minimálně 10 minut kombinoval a přemýšlel nahlas. Číšník trpělivě čekal. Při poslední větě " Já bych si dal asi nudle z tohohle jídla a omáčku z tohohle jídla" číšník se uctivě uklonil a říká:

" Už před rokem jsem vám říkal, že to nejde!!! "

Málem jsme spadli smíchy pod stůl. Pan číšník byl profík....