Dovolená na Slovensku s Pavlíkem a s Moni

 

 

Domluvili jsme dovolenou na státní svátek Cyrila a Metoděje a Jana Huse to je od 5.6.  ten rok to byl nejhorší čas na dovolenou. Pršelo v celé Evropě.

Popořádku. Ráno 5.6. 2005 volá Pavlík z Děčína " tady prší nepojedeme až zítra?" a Jiřík na to : to prší jen u vás, tady svítí slunce pojeďte. Čekali jsme na ně na dvorku ustrojený v kůži a bylo nám pěkný vedro. Když přijeli přivezli s sebou drobný déšť. Ale nezalekli jsme se a vyrazili na dovolenou. Vyjeli jsme z Liberce a začalo pršet fest. Viděla jsem jak se Moni na motorce vrtí a nahýbá se k Pavlovi, div ho nestáhla z motorky. V té obě jsme ještě neměli vysílačky. Přijížděli jsme na kruháč k Poděbradům a je pravda, že jsem čekal, že zastavíme a někde si dáme kafe a počkáme jestli nepřestane pršet. Vždyť nebyl žádný spěch.

Ale Jiřík nedbal troubení ani blikání a uháněl dál......

()

To jsem ho už nenápadně svírala nohama, aby pochopil, že se mi něco nelíbí. Pochopil, zastavil na čerpací stanici. Moni seskočila z motorky a hnala se k nám a něco nadávala, ale moc rozumět jí nebylo protože byla zmoklá a zmrzlá... Naštěstí. Určitě to nebylo nic lichotivého. Dali jsme si kafe z automatu a přemýšleli co dál. Moni na motorku už sednout nechtěla. Jiřík na ni sedl a odjel beze mě. My se hřáli u pumpy o kafe a dívali se na nějaké zprávy kde ukazovali, že prší v celé Evropě a minimálně týden ještě bude. V tom se vrátil Jiřík a říká ty sladká slova : sehnal jsem ubytování na Osečku a motorky mám schovají pod střechu. Navíc jsme nečekali  a frčeli tam. To byla balada, přijít do suchého pokojíčku, všechno ze sebe stáhnout a obléknout suché věci. Šli jsme do restaurace na moc dobrou večeři a pivko. 

 

Druhý den se nám od tamtud moc nechtělo, protože pořád pršelo. Ale byli jsme na dovolené a tak jsme se museli posunout o kus dál směr Slovensko. Zastavili jsme se ještě několikrát na jídlo a kafe.     Přijeli jsme do penzionu, kde jsme měli zajištěné ubytování. Večer přestalo pršet a tak jsme byli spokojení. Rozvěsili jsme věci na sušení a šli se projít do města a na večeři. Druhý den pobalit a  konečně dojet na to Slovensko. Nikam se nespěchalo a tak jsme jeli zvolna, občas zastávka na polívku a na kafíčko. Kolem páté jsme byli v Senci. Ale bez ubytování a tak začal horror kde budeme spát .Vše plné nebo zamluvené.... Říkali jsme alespoň jednu noc, pak se když tak přesuneme jinam. Ale nikde nás nechtěli. No možná jsme měli i vysoko laťku. Protože nám nabízeli chatky s palandami. Jenom s palandami......Usoudili jsme , že bude lepší když nás kluci někdy vysadí a budou jezdit sami shánět ubytování. Vysadili nás ale na silnici a se slovy holky tady počkejte, odjeli. No a my čekaly. Chvíli ve stoje, chvíli opřené o strom, pak jsme se usadily pod strom hned vedle silnice. Bylo to divné, ale měly jsme čekat tam a tak jsme čekaly.   Po chvíli jsme zjistili ,že jsme se usadily  na nějaké výpadovce a asi jsme vypadaly divně, protože si nás jezdili prohlížet. Nevím jestli domorodci nebo zahraniční turisté, nedej Bože turisté vyhledávající rychlý sex.

Naštěstí se kluci vrátili dříve, než se někdo osmělil nás oslovit.   Ubytování nesehnali a že se přesuneme blíž do centra Sence. Nějakým záhadným způsobem jsme se ocitli uprostřed pěší zóny.my s Monikou seskočily a šly hledat ubytování. Po pár krocích jsme narazily na nóbl hotel, to už bylo pozdě večer. Říkáme si když budou mít volný pokoj budeme tam a nikdo nám v tom nezabrání. Pokojíček měli volný a ani né za moc peněz. Tak hurá ubytovat. I motorky nám zamkli za plot na parkovišti. A ubytování bylo super mahagonové postele, bílé povlečené. Monika běhala ze svého pokoje do našeho a pištěla " my mám televizi, vy taky. ?"" a nám teče teplá voda, vám taky?" Ujistili jsme Moni, že máme vše co mají oni. Převlíkli jsme se do civilu a šli na večeři. Ven do pizzerie a bylo nám hezky. Bylo celkem teplo, seděli jsme venku a baštili pizzu a popíjeli víno. A domlouvali jsme se jak dlouho tady budeme a  kam bychom se chtěli ještě podívat. Pak sladké spinkání ve voňavých peřinách.

 

 

Druhý den u snídaně, říká Moni, že nemá cigarety a že je jde koupit do města. A že bude zpátky než nám přinesou rohlíky a čaj. Byla zpátky ale se dvouma taškama: Moni je totiž těžký závislák v nakupování čehokoliv. Ukazovala nám tričko a brýle sluneční, co stihla koupit než přišla zpět do hotelu. Se slovy a mám zamluvenou sukni a kalhoty, Pavle pujč mi kreditku. Jiného chlapa by to vytočilo, ale Pavlík zvyklý na ledacos , cvičeným pohyben vyndává peníze a podává je Moni. Ta bez mrknutí oka po nich skáče a usedá spokojeně k snídani. To byla první dovolená s nimi. Vlastně jsme se poznali v květnu a v červenci jeli na dovolenou. Takže toto chování mám v tu chvíli  doslova vyrazilo dech, ale viděli jsme klidný pohled Pavlíka, tak jsme se uklidnili. Asi to tak u nich chodilo. Po čase jsme si zvykli i my a nenechali se vyhodit z normálu. Po snídani jsme se šli projít městem a na zmrzlinku a na kafičko.  Moc hezké město.

A na výlet.... jeli jsme se podívat na elektrárnu Gabčíkovo. Pokoukali jsme kolem , na vodu, na lodičky jak je zdymadlem zvedají a vyrovnávají se hladiny vody.  Zajímavá podívaná. Byla to výletní loď, na které němečtí turisté právě obědvali.  Dívali jsme se na mě z mostu, jak s vodní hladina zvedala, zvětšovali se lidé i talíře. J viděli jsme co mají dobrého. Ale to už byli na úrovni druhé hladiny takže se zdymadlo otevřelo a oni pokračovali. Jak v jídle, tak v jízdě.    My jsme taky pokračovali v jízdě , sedli jsme na stroje a   po okresních silničkách se vraceli do hotelu. Bylo ještě málo hodin na návrat a tak jsme se zajeli podívat do kempu k vodě. Po nahlášení, že to jdeme jen omrknout nás pustili dovnitř. Projeli jsme pomalu celým kempem a pokukovali po lidech zmrzlých ve stanech i v chatkách. A to byl jeden ze dnů, kdy moc nepršelo.... Když jsme vše okoukli, chtěli jsme vyjet ven, ale ouha. Brána se spouštěla elektricky a proud nešel. Chvilku jsme čekali spolu s autama co chtěli vyjet a Pavlík si krátil dlouhou chvíli a vyčítal Jiříkovi, že mu říkal ať v té elektrárně nemačká to červené tlačítko J , že to bude určitě důležitý čudlík. Hihihi. Lidé v autech po nás pokukovali, neznají Pavlíkův a Jiříkův humor. Asi po půl hodině, nás čekání přestalo bavit a  rozhodli jsme s protáhnout "kolotočem" pro pěší.    No pravda moc nám to na skútrech nešlo, ale zvládli jsme to a ani jsme se moc neodřeli.... Teda stroje, my batůžci jsme měli omačkané nohy . Jak jsme se lisovali do jednoho chlívečku kolotoče. Řidiči v autech jen smutně koukali, věděli, že na něco takového nemají. My se oklepali, protáhli skrčené nohy a pokračovali v krasojízdě na hotel.

Dali jsme si dobrou večeři a víno. A do hajan. Jiřík byl ráno nezvykle čilej a dobře naladěný. Chtěl trochu Moniku postrašit a zaklepat jí na okýnko z terasy, která se táhla přes celé patro, a nebyla ničím ohraničená mezi jednotlivými pokoji.Vylezl na okno a než jsem stačila zakročit skočil na terasu a pomalými plíživými kroky se kradl k oknu, kde měla spát Moni, že na ni zaťuká. Tak u to já být nemusím a šla jsme se sprchovat. Vylezu z koupelny a vidím jak Jiřík velikými skoky a přískoky přes celou terasu hup do pokoje a jeho oči říkaly, že není něco v pořádku. Když se vydýchal, přiznal se že omylem zaťukal na jiné okýnko a asi na něho vykoukl někdo podstatně větší než Moni, když tak pelášil. J        

Na Senci jsme strávili asi tři dny. Hezké projížďky po okolí. Počasí se taky trochu umoudřilo.

Tak jsme si to užívali.  Při cestě zpět domů jsme jeli klikatě a navštívili několik měst a pokud zrovna nepršelo tak jsme i slezli z motorky a prošli jsme se po městě.

Po jednom velmi vydatným dešti, jsme zastavili u motorestu Vápenka v Teplicích nad Bečvou. Moc hezký motorest.  

Je to motorest opravdu předělaný z vápenky. A byli tam na nás taky hodný, schovali nám skútry do bramborárny, aby nebyli na dešti. Vlítli jsme do restaurace a chtěli něco na zahřátí.... Ferneta? Nemáme. Gin? Nemáme. Teplou griotu? Nemáme. To jsme už začali po sobě pokukovat jestli nejsme v nealko hospodě. Tak co teda máte?.......... No víte, teď tady byl polský zájezd a tak všechno vypiliJ . Máme skotskou a metaxu**.Naštěstí nám polský zájezd nechal alespoň to. Najedli jsme se, popili a šli si odpočinout do postýlky.

  

Ráno nás vítalo sluníčko a i trochu teplo. Nabalili jsme se a že vyrazíme k domovu. Někdo dostal nápad, že když neprší, tak není  kam spěchat. Nepojedeme ještě domů, ale vezmeme spodem republiky.    Sluníčko hřálo a času bylo dost, nikdo nespěchal a tak se vyrazilo spodem.

Ujeli jsme pár kilometrů a litovali jsme, že jsme to nevzali nejkratší cestou domů. Protože, světe div se ještě mělo co spadnout z nebe. A byly to kroupy a citelně se ochladilo. Takže rychle najít nějaký penzion a usušit se. Jako na potvoru nikde nic, jen malé vesničky , bez ubytování. Už jsme mysleli, že zaboucháme na první stavení v příští vesnici, když v tom nově otevřený penzion. A volné pokoje. Hurá do teplé sprchy a na večeři. Měli posezení i venku a protože na chvilku vykouklo sluníčko., nic tomu nebránilo. Vařili dobře a taky asi byli rádi, že mají nějaké hosty. Nevěděli co by nám ještě nabídli a uctili. Po chvilce se asi rozneslo po vsi, že pension má hosty a domorodci si nás přicházeli prohlídnout. Někteří opatrně a z povzdálí. Někteří hned hrrr ke stolu. S otázkou nemáš cigaretu? A určitě je tu volno! Ale to už seděl...

Takový vesnický dědula, co měl ruce udřené z pole. A zažil věci, co by vydali na knihu. Takže  jsme poklábosili s místními. Probrali jsme všechny témata, byly nám pochválený stroje.... Tak jsme dědulovi zaplatili ještě pivo, zasloužil si to, za to vyprávění.

Večer jsme rozvěsili věci po pokoji, aby do rána uschli a mohli jsme pokračovat v cestě domů. Celou noc jsme slyšeli, jak déšť bubnuje do střešních oken. A choulili se pod dekou. Jen Monika zapomněla zavřít střešní okénko a tak jim napršelo nejen do pokoje ale i na televizi, kterou si přetáhli na jiné místo, aby lépe viděli z postele. No co k tomu dodat? Chudák pan majitel pensionu.

Ráno zase trochu vykukovalo sluníčko, ale my se nenechal zmást a pádili domů co nejrychleji to šlo. Když to tak shrnu, tak z deseti dnů bylo osm deštivých. Ale dovolená to byla hezká , je asi důležitější s kým jedete a co zažijete. A my toho zažili hodně a hlavně legrace.    

  

Dovolené se zúčastnili:

Pavlík s Monikou na B400 z Děčína  , Jiřík a Dana na Scarabeo 500 z Liberce.