Holandsko 2007

 Nemám moc ráda tulipány, nebo mě spíš mrzí, že  nevydrží ve váze moc dlouho. Ale myslím, že na tom v Holandsku zapracovali...

V cestopisech jsem vídala lány tulipánů stejné barvy, ohraničené jinou barvou. Tisíce květů jeden jako druhý. Úchvatná podívaná. Dokonce jsem dostala DVD Květiny Holandska.

Byla jsem nahlodaná a  chtěla to vidět na vlastní oči. Za dva roky jsme jeli  Jen jsme si vzpomněli pozdě a tak jsme nestihli první zájezd ... no jede ještě jeden v květnu.

Bylo mi divné, že nás bylo v autobusu jen asi 10. No hlavně, že se jede. Alespoň jsme si mohli natáhnout nohy přes dvě sedadla. Cesta úmorná. S několika přestávkami jsme to zvládli. Přijeli jsme do Holandska asi moc brzy.  

Autobusák něco řešil s naším průvodcem, ten nám oznámil, že se jedeme podívat rybářskou vesničku a přístav. Takhle ráno? Tak jo. Vesnička byla malinká, vlastně taková úzká silnice z jedné strany lemovaná malinkatými domečky. Nechtělo se věřit, že tam žijí lidé.

Autobus se nemohl vytočit do úzké zatáčky a tak nás vysypal ven.  Šli jsme asi v šest ráno, ticho ulicí a dívali jsme se nenápadně do domků, jestli majitelé už vstali. Většinou byl klid....ani pes neštěkl. Byla nám zima a tak jsme zrychlili krok. Dožadovali jsme vstupu do autobusu. Průvodce nás ještě lákal kouknout na lodě. U každého domečku byla totiž přes ulici přivázána loďka. Ale my měli omrzlé nosy a chtěli do tepla autobusu.

Dovezl nás do hotelu, tam rychle ubytovat a zpět do autobusu. A hurá za tulipány na výstaviště –Keukenhof

( jestli se to tak jmenuje 

Ke vstupence jsme dostali i malý plánek, co kde najdeme. Vyfotili jsme se ve velkých dřevácích. Ale co je???

Po tulipánech ani památka, vlastně jo, ostříhané záhony.  Co tady teda uvidíme?

Krásně upravené zahrady -  čínské se soškami, japonské s jezírky, úžasné keře, stromy všech barev, ostříhaných do různých tvarů. V pavilónech výstavu orchidejí, snad tisíc druhů.   Květiny různě uvázané do velkých kytic. Krásné.

 

Vyfotili jsem se u různých soch, květin, odpočinuli si v občerstvení. Bylo to hezké i když jsme tulipány neviděli a bylo jasné, že neuvidíme.

Druhý den nás průvodce vzal na burzu květin, chodili jsme po dlouhých chodbách a za sklem jsme viděli burzu květin a dražilo se. Šikmé lavice, jako v posluchárně a místo přednášejícího vozík s květinami. Holandské děvče vzalo do ruky svazek květin z vozíku a už lítaly na tabuli ceny ...slečna květiny označila  a dražily se další.

  

Šli jsme dál, dívali jsme se shora do veliké haly, kde jezdily vláčky s vozíky plných květin. Plnili je podle objednávek, které jsme viděli před chvílí. Bylo hezké vidět vozík plný rudých, bílých, žlutých růží, karafiátů, orchidejí, cosi modrého...ani jsem všechny květiny nepoznala.

Odpoledne jsme šli do městečka a na větrné mlýny. Tam si dal Jiřík konečně kafe a cigaretu. Bylo to takové pohodové městečko. Žádné auto a po silnici se procházely kačenky s kachňaty. Byl květen, tak proč ne: 

Trochu víc jsme se seznámili se spolucestujícími. Byl čas si trochu popovídat.

V klidu si prohlédnout větrné mlýny, ochutnat sýry a něco pokoupit.

Zpět do hotelu na večeři. Ten den jsme toho měli už dost, žádné dlouhé vysedávání ve vinárně. Šup do postele.

Další den nasnídat, do autobusu a za holandským dobrodružstvím. Přivezli nás do takového komplexu, přišlo mi to jako hodně velký statek, ale opravdu hodně velký. Hezky nás přivítali. Zavedli nás do výrobny sýrů, přišla slečna v kroji s papírem v ruce. Sedla si na velký sud a začala číst – česky  výrobu sýru. Bylo to roztomilé čeština s holandským přízvukem. Myslím, že se pokusila i o vtip. Když nám vše vysvětlila, otevřeli malý obchůdek, kde jsme ochutnali různé druhy sýrů a samozřejmě nakoupili.

Přesunuli jsme se na druhou stranu dvora. Tam mexický dřevo – řezač nám ukázal, jak se dělají dřeváky. Taky se snažil česky vtipkovat. Ukázal nám dřeváky přírodní, lakované, barevné, na ven, do divadla, do chlíva, do deště, malé dětské jako pro panenku. Plynule jsme přešli do prodejny se dřeváky a výrobky ze dřeva. Kdo chtěl pokoupil.

S úsměvem jsme nastupovali do autobusu. Pobaveni, poučeni, lehčí o peníze, ale s dobrým pocitem.

Než autobusák stačil zavřít dveře a nastartovat, skočil dovnitř pán, co nás vítal.  Nabízel za 10E DVD vše o Holandsku. ... a ještě česky prohodil pár vtipů. Takže zase smích. Nad holandským přízvukem. Když se autobus rozjel uvědomili jsme si, že se takhle vydělávají peníze. Návštěvníky dobře naladit, ukázat jim co umí, něco ochutnat, pronést pár slov  v jejich jazyce a jestli jim zbudou peníze, tak to ještě zkusit v autobusu.   To už jsou všichni unavení, nikam neutíkají a nemají moc síly odporovat  

No prostě na nás byli dobře připravení   útěchou nám bylo, že né jen na nás.

Další den jsme se svezli na kryté lodi. Pokoukali na hausbóty. Zašli jsme do pravé holandské hospody na jedno, s naším průvodcem jsme se sblížili. Vyprávěl nám zajímavé věci. Několik let cestoval a tak vyprávěl nejen kde všude byl, ale i zážitky se svěřenci cestovky.

Posilněny pivem jsme se pomalu přesunuli do brusírny diamantů. Prohlédli jsme si nástroje, pána za sklem, jak brousí. Tabuli s obrázky s postupně  broušenými kameny. Už jsme byli na odchodu, když přišla slečna  a říká: " Vy jste z Čech? Slyším češtinu? Já jsem z České Lípy. Pojďte, já vám ještě něco ukážu. " Vzala nás do prvního patra, ukázala nám pár broušených diamantů, s tím že kdyby nás nějaký zaujal , můžeme si ho koupit a nechat si z něho udělat třeba prstýnek. Haha

Ještě nám ukázala pár šperků s "těmi kamínky". Hezky se rozloučila , asi byla ráda, že mohla chvíli mluvit česky.

 

No a byl konec výletu.

Ráno nasnídat, sbalit věci a nastoupit do autobusu. Než jsme přejeli hranice zastavili jsme v malém městečku, s přístavem. Tam mají asi všechna města přístavy.

Většina, asi 8 z nás se šlo podívat na lodě. My jsme potřebovali kafe a Jiřík cigaretu. Jen tak u autobusu by si nezapálil a tak jsme zapadli do první kavárny. Přemýšleli, co si ještě přivézt z Holandska. Pár Eček ještě zbylo. No přece kafe! Najít prodejnu kávy. Ale nebylo to jednoduché. Byl to pultový prodej a káva sypaná a víc než 10 druhů. A domluvit se to byl oříšek. My se učili ve škole rusky, ale paní prodavačka chodila asi do jiné školy.

než my. Ale měla s námi trpělivost. Řekli jsme, že chceme kávu na espreso a výběr necháme na ní. Ještě se nás ptala kolik, to jsme pochopili, protože nám ukazovala pytlíky na 250gr a 500gr. Dohodli jsme se, že 2 x 250gr., dva druhy. Pak ještě chtěla vědět, jestli umlet a jak hrubě. V té době jsme ještě nevlastnili mlýnek a tak umlít.     

Měli jsme radost, jak jsme to hezky zvládli . A ta vůně !!! Celou cestu domů voněl celý autobus.

Cesta ubíhala rychle, chvilku nás bavil historkami průvodce  a chvilku jsme spali.  

Dojeli jsme do Prahy, kde jsme měli přesednout do taxíku. Směr Lbc jsme jeli jen čtyři.

Taxík byl takový hodně ošuntělý a hlavně špinavý. A to nejen z venku, ale i ve vnitř. Fuj! Podivovali jsme se tomu. Vždyť věděl, že nás poveze. Na omluvu  nám řekl:" No když mi řekli, že povezu lidi z Holandska, čekal jsem nějaké babky cibulkami, květináčem a s hlínou"

No chabá výmluva a já si pro jistotu sedla na igelitovou tašku.

A tak skončilo naše putování po Holandsku a neviděli jsme ani jeden tulipán.  Asi tam budeme jet ještě jednou.