Mizející ponožky

S Jiříkem jsme se poznali den před Štědrým dnem u kamarádky Zuzky. Z večírku jsme už odcházeli spolu. ...

()

Postupné očuchávání a poznávání. Bylo léto, Jiřík dal dohromady starší auto  a jeli jsme na výlet. Zajeli do lesa, ale z auta nevystoupili.

Postupně jsme odkládali svršky a mazlili se.

Sundala jsem ponožky, a protože se mi zdálo, že by neměly zůstávat s námi v tak malém prostoru,  otevřela jsem okénko a vyhodila ven. Okénko zase zavřela. Pokračovali jsme v mazlení...

Najednou slyšíme hlasy, dětské hlasy. Byly prázdniny a po lesní pěšině prošel pionýrský tábor. Děti táhly větve na táborák. Trochu jsme otřeli orosené okýnka a pozorovali je. Některé zpomalovaly a chtěly nám nakukovat dovnitř  Vedoucí ale asi věděl oč jde a zavelel.

 "Nezastavovat a zpívat."

 Děti jako mravenečci se daly zase do pochodu a jak táhly ty větve nabraly moje ponožky, aniž by si toho všimly. Ponožky se zachytily za větev a mizely v dáli. Chtěli jsme na mě křiknout, ať je vrátí....ale neměli jsme na sobě ani kousek oděvu.

A tak jsem přišla o ponožky. Jen doufám, že jim na táboráku nebouchly.