Dolní Morava 2007

Dolní Morava jeden z posledních výletů toho roku.

Začátkem října nás Zdenda svolal na hezký penzion Dolní Morava. Sjeli jsme se ze dvou stran. Čechy z jedné strany, sešli jsme se v Hradci Králové. A Morava z druhé strany.

Někdo jel autem, ať k tomu měl jakýkoliv důvod. Někdo kvůli nemocné ruce, někdo kvůli psovi......

Hlavně, že jsme se sešli v hojném počtu. Po cestě už byla docela zima a tak jsme zastavili na oběd a na zahřátí v restauraci. Nejdřív to vypadalo, že se do hospody ani nevejdeme, a po poptání nás pustili do připraveného salonku pro autobusový zájezd s podmínkou, že se najíme a vypadneme.

() 

 

Víc jsme nečekali. Nejdřív teplé nápoje, ty nás moc nezahřály a tak přišly na řadu polévky. To byla jiná...... po tom dobré jídlo, rychlé kafe a pryč, protože už nám za zády stáli hladoví důchodci.

Takže zaplatit a pokračovat dál.

Penzion byl úplně nový a voňavý. Zatopili nám v krbu a podávali se nápoje. Ty co jeli na motorce, tak teplé a ty co přijeli autem tak pivo. A dožadovali se plzně. Pan majitel chvíli přemýšlel, pak skočil do auta a za chvíli se podávala plzeň.

Asi po hodině dorazila druhá část, taky zmrzlá. Přijeli taky dva pejci, jeden byl Evči a druhý adoptovaný z útulku Mateye a Jituš.Ten byl chudák vyděšený, kde to je a co se to s ním děje. Ale ten Evči Many se rychle zorientoval a našel pár kamarádů, kteří mu dali olíznout něco dobrého. A tak chodil a dělal smutné obličeje, ale neloudil jen upřeně upřel zrak.  A nebo si položil svojí velkou tlamu na něčí kolena a nehnul se dřív než něco dostal.

 

Podávala se výborná večeře a moučník. Někdo měl závin s vanilkovou omáčkou a někdo černouška-bábovička s ořechy. Úplně nás přeplácali takového jídla a ještě moučník.

Hedo slavil narozeniny, tak jsme mu popřáli a připili mu na zdraví. V projevu zavzpomínal na Krkonoše, kde se do sebe zakoukali s Evčou. A změnilo jim to život se vším všudy.

Popíjelo se, klábosilo a popíjelo...... někteří odpadli dřív, jako třeba já. Takže jsem přišla o druhou večeři, ale vůbec mi to nevadilo. A zbytek večera znám z vyprávění. Zase jich pár vydrželo až do tří do rána a protože se jim zastesklo po kamarádech, kteří už spali. Vydali se po pokojích s lahví nějakého tvrdého pití. A budili a nutili pít. Naštěstí my byli zamčený, takže to známe z vyprávění. Když jsem rozespalá, jsem značně nevrlá.Takže jsme se vlastně zamkli v jejich dobrém zájmu. :-)

Ráno nás čekala královská snídaně . Domluvili jsme se, že nepojedeme rovnou domů, ale že to vezmeme přes pevnost Haničku. Skútry jsme zaparkovali na parkovišti a dali se na pochod do kopce, lesem k pevnosti. Nejdříve zvesela a s humorem, v půlce kopce jsme už většinou mlčeli. A jen funěli. Prohlídka byla spíš pro kluky. Já tyhle podzemní výlety moc nemusím. Šel s námi pod zem i pes Many a tomu se to taky nelíbilo. Kňučel a obracel oči k paničce o pomoc. Pár zvídavých otázek k bunkru a mohli jsme ven na světlo.

Pak se zajelo do Zdobnice na oběd. Tam na nás čekal Kikinův brácha s navařeným jídlem.

 

To nás už byla jen půlka, někdo spěchal domů a tak se odpojil. My se v klídku naobědvali a pak domů.