DD v Babylonu.

 

Při jednom z posledních srazů v roce 2005 jsme se domlouvali co budeme dělat v zimě, když se nejezdí.

()

My z Liberce navrhli Babylon. Koupání v krytém bazénu s atrakcemi, zábavným parkem. Prostě se tam ráno vejde s dětmi a s plnou peněženkou a večer odcházíte bez peněz s dětmi :-). Ale plní zážitků. Všichni byli nadšení a že vezmou i své ratolesti, ať si jich kamarádi – skútraři užijí :-) 

Naproti mně seděla Lenka a nic neříkala. V tu dobu jsme o sobě toho moc nevěděli. Věděla jsme, koho má za manžela a na čem jezdí. Tak říkám: " A vy Lenko přijedete? A máte s Tomasem nějaké děti? ” Ona na to: " Rádi bychom přijeli, ale já mám víc dětí" No kolik jich může mít? Přemýšlím...může jí být tak 28 -30 let, tak nejvíc 2x dvojčata? Ale to by asi s námi nejezdili na výlety. No byla to záhada. Tak do ní. Tak povídej Lenko kolik těch dětí je." No 8" Vykulili jsme oči. 8 ? Jak to? No pracuji jako teta v dětském domově a mám nastarosti 8 dětí.  AHA!

Někdo pronesl : " No a proč by jste nepřijeli? Proč by děti z Poličky z dětského domova neměli vidět Babylon? ” A tím se to rozjelo. Založilo se konto, každý přispěl.My s Jiříkem vyběhali dotaci na tuto akci a zasponzorovali vstupní balíček. Balíček obsahoval vstup, polední jídlo, vstupy do aqupqrku, lunaparku a IQ parku. Největší problém byl, jak paní z dotace přemluvit na sobotu. Měli na tyto akce vymezené všechny všední dny. SO + NE byli pro veřejnost a návštěvnost vysoká, takže nepotřebovali, aby jim tam pobíhalo o několik dítek víc. Ale povedlo se – zamluveno na sobotu.

Pak nám to zkomplikovala paní ředitelka z DD. Řekla buď pojedou všechny děti nebo nikdo. No a kolik je všichni? 16 + 3 nutný dozor. To se zvládne, když jsme to už rozjeli. Nejhorší bylo, jak děti z Poličky dostat do Liberce. Jeden z kamarádů měl větší auto a tak se to domluvilo. Chudák ten den najezdil asi 1000 km. Z Prahy do Poličky, z Poličky do Liberce a stihnout to do 9 hodin ráno. A večer obráceně. Kamarád cukrář napekl dorty,takže děti ráno snídaly dort. :-)

 

 

Pak jízda do Lbc. Tady jsme už byli připraveni. Každé dítě i dospělí dostal na ruku řemínek s nápisem Skutr.moto, kdyby se některé dítko zaběhlo, mohlo oslovit kohokoliv s řemínkem na ruce. Dětem jsme navlékli trička s naším logem, než se trochu poznáme. A taky aby bylo vidět kdyby se nějaké odlouplo.

 

   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zřídili jsme výchozí tábor – zabrali jsme kus cukrárny a kdyby něco , děti měly dojít sem.

Přijeli asi o čtvrt hodinku dříve a tak jsem je vzala na obchůzku Babylonem.Vzala jsem toho nejmenšího za ruku a vyrazili vpřed . Všechny děti se naráz seřadily za nás. Říkám: " Tady se půjdete za chvilku koupat – jen co otevřou, " Já se teto těším”  Vidím rozzářené oči. Procházíme kolem lunaparku, taky je ještě zavřený, jsou vidět houpačky, kolotoče, pro nejmenší  mašinka, skákadlo. " Jé to by bylo prima, kdybychom mohli i sem... ” zašumí za mnou. Ale já mlčím ať mají nějaké překvapení. Projdeme ještě uličkami  městečkem a už bije devátá.

Tak šup pro plavky  a do vody. Část dospělých zůstává "v táboře”a hlídá kabáty a batohy. Ale většina se odchází koupat. Koupání je na dvě hodiny. Děti si to užívají a drží se pohromadě – žádné problémy.

Osušit, obléknout a do restaurace. Řekli jsme jim, že si můžou dát. Jídlo, pití, zmrzlinu... na co budou mít chuť.Docela nás překvapilo, že starší děti pomáhali těm menším. Třeba nalít polévku nebo odnést talíř na místo. Asi jsme půl hodiny baštili a kochali se pohledem na šťastně utahané děti. Všimla jsem si, že u jednoho stolu sedí menší klučina a nejí. Ani před sebou neměl talíř. Jdu k němu a ptám se " Měl jsi oběd" "Ano teto" " tak pojď půjdeme spolu na zmrzku, vybereš si která ti chutná" " Ale této, já už měl pití" Trochu jsem se zarazila. Nejdříve jsem si myslela, že nemá rád zmrzlinu a tak se ptám" Ty nechceš zmrzlinku?" " Chtěl bych ale už jsem měl pití." Nechápala jsme, pak mi to Lenka vysvětlila. Můžou si dát v domově jen jednu mlsotu. A ten chlapeček považoval Coca-Colu za mlsotu, kterou nemá každý den, tudíž zmrzku oželel. Šla jsem za ním a vysvětlila mu, že dneska jsou na výletě za námi a tudíž je to výjimka a může si dát i zmrzku. Poskočil radostí a šli jsme se podívat jakou mají.

Po jídle jsme přešli do IQ parku. Kde si zkusili různé záhady, optické klamy a přírodní divy. Trošku potrápit mozkové závity.

Pak přišlo velké focení celé skupiny.

 

Zbylo trochu času a tak hurá do lunaparku.Tam se řádilo na kolotočích . houpačkách, trenažérech motorek. Zase to šťastné štěbetání a jiskry v očích....

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Byl večer a čas se rozloučit. Přivezli dárečky, které nám vlastnoručně vyrobili. Každý dostal nějaké překvapení.

My jim rozdali bagety, které přivezl Pavel z Děčína. Zamávali jsme si. Nasedli do autobusu a odjeli. My se vrátili do Babylonu a rozebírali celý den. Asi po 10 minutách nám přišla sms od Lenky, že děti byly moc nadšené a že všechny spí.

 

                                                                                                                                                                    

Všichni jsme byli rádi, že se to povedlo. Ještě dva měsíce jsem nemohla sundat ten poznávací náramek. Nějak to nešlo, z citových důvodů. Podívala jsem se na náramek a chtěla  ho nůžkami přestřihnout a v tom jsem viděla ty dětské rozradostněné oči. A vše si připomněla. Tak jsem zase ty nůžky uklidila....

Děti nám ještě pak celý měsíc posílaly obrázky a psaníčka, jak se jim to líbilo. Ty starší chodily na náš web a tam nám nechávaly zprávy. Zbylo ještě trochu peněz a tak v létě jsme je pozvali do Doks na parník a šlapadla. Ale o tom až jindy.