Táta na rybách ve Švédsku

 

Táta je vášnivý rybář – muškař. To znamená, že si uváže mouchu, a pak na ní chytá lipany a pstruhy. Není to jen tak uvázat mouchu. Kolem malinkatého háčku se ováže silon a na něj se přivazují různé bavlnky a čmejříčka a musí to být hodně podobné tomu, co zrovna lítá kolem řeky, kde se chytá.  Mnozí rybáři takové mouchy kupují, ale táta si je dělá sám, přes zimu když se neloví. Přijít k našim je někdy dost riskantní J. Když táta zrovna váže mouchy, tak si nás prohlíží bystrým okem, co by mám kde odpáral nebo ustřihl a co by se mu hodilo na mouchu. 

()

Někdy v listopadu přišel za tátou známý pan M. a říká: " Pojedeme na ryby do Švédska, pojeďte s námi!" Táta povyskočil, jel by rád, i ve svých 75 letech je čipera. Ale ta cesta...

Jel před několika lety do Norska autobusem na ryby a celý den se pak rovnal, jak byl skroucený podle sedadla v autobuse.

Pan M. říká: " Ne, ne pojedeme autem a my kuřáci potřebujeme časté zastávky. A pak kousek trajektem a tam se taky můžete volně pohybovat" Tátovi to začalo hlodat v hlavě. Jak na to našetřit, jaký mouchy asi lítají ve Švédsku.... 

Všichni jsme byli pro aby jel, i když jsme měli obavy. Ale vzpomněli jsme si jaké měl rozzářené oči když přijel z Norska.

Takže máma vzala zlaté zuby co měli schované, co kdyby je někdo potřeboval J a šla je prodat. Zaplatil se zájezd, vyměnily se peníze, nakoupily salámy, paštiky a jiné dobroty s sebou. A táta 19.5.vyrazil. Mobil s sebou nechtěl se slovy " pořád by jste mi volali, stačí když víte, že se vracím 31.5. Den před jsme se s ním byli rozloučit a popřát hezkou cestu.

Ještě máma stačila říct: " Že mi pošleš pohled" " No to né, my budeme v divočině a tam pohledy nejsou J" Celý táta co nejméně informací, co nejméně řečí kolem.

Takže vyrazil a já ani nevěděla pořádně kam. Jo do Švédska. J

Spojení bylo přes paní M., manželku pana M. Takže druhý den volala kluci jsou na místě, v pořádku. Měli jen nějaké zpoždění kolem trajektu.

No hurá ! Jsou tam a zpátky snad taky trefí....

Několikrát jsem za mámou byla na návštěvě, aby jí nebylo smutno. Několikrát jsem jí volala, jestli má nové informace. Nic. Ticho  po pěšině jednoho dne telefonát :"  Hurá, hurá přišel mi pohled, že loví od rána od 7 hodin do večera do 21. Že už chytil velkou rybu co má 6 kilo a těší se domů J

Až 31.5. v sedm hodin ráno mobil: " Táta je doma a vytáhl mě z postele, přišel potichu až k mojí posteli a říká Libuško vstávej, až když to řekl podruhé, věděla jsem že se mi to nezdá." Tak takhle mámu překvapil J Vykoupal se, najedl a spadl do postele.

Když jsme se ve tři odpoledne  přiřítili k naši, už byl skoro fit. Opálený obličej a ruce. A na tváři šťastný a unavený výraz.

Ukazoval nám mušku na kterou jedině brali. Měl jich s sebou asi 40 a jednu jedinou brali.

Takže jsme se šli podívat do mrazáku, kde byly vyrovnány filety z "rybiček." Prohlédli jsme si propagační materiály, co přivezl, pár fotek. Já se chtěla taky vyfotit s velkou rybou, ale ta byla v mrazáku u známého. K našim se nevešla. Tak mě máma vyfotila jen s malou J

Ještě jsme si prohlédli rybářské lístky. Na každý den museli mít jeden a zapisovat co ulovili. Lístky byly vloženy do nepromok. pouzdra a připevněny k bundě. Tak jsem tak jimi listovala a dívala se co kdy chytil a na předposlední lístku bylo napsáno .... Něco jako, že ho to už nebaví a že na ně se.e a na poslední byla větička ... a jedu za Libuškou. Máma na to koukala a nevěřila svým očím. Bylo to až dojemné. Celý táta nic z něj kloudně nevypadne, ale pak si z něho sedneme na prd.l J

Jedli tam samé ryby, ale nepřejedl se jich. Takže se těšíme na telefon :" Pečou se ryby, přijďte!"