Tím, že bydlíme ve středu města, mám na výběr kam chodit nakupovat. Většinou chodím do malé samky, kde toho moc nemají, ale o to míň utratím. Žádná lákadla, jen základ.

()

Čas od času přece jen zajdu do obchoďáku, většinou když nespěchám a potřebuji koupit i maso. Pomalu jezdím uličkami a přemýšlím , co nám doma chybí. Jiřík má pro to označení " bludná matka". A tak bloudím s ostatními matkami a občas něco přihodím do vozíku. Jo ještě mléko. Většinou ho kupujeme v akci. To bývá na paletě zvlášť a velikou cedulí s cenou. Natahuji krk, jestli jsem se trefila a  paleta s mlékem tu je .  Hurá je. Začnu brát krabice a v duchu počítám, kolik jich unesu a nebo budu volat o pomoc? Ještě poslední pohled na cenu... fůůůj.Cena se mi vůbec nelíbí Z 22.- na 17.- Kč.

Sice sleva 5 .- kč je hezká, ale výsledná cena se mi nelíbí.

To mi připomnělo, naši kluci byli malí,bylo těsně před revolucí a  Jiřík se vrátil v pátek z montáže. Jezdil tenkrát pracovat na Moravu. Už od dveří se usmívá a křičí:

" Něco jsem vám přivezl, to budete koukat."

Kluci si vylezli na židle , aby tomu překvapení na stole byli blíž. Na stole stála krabice... krabice čehosi.

V době kdy i džus (pokud se sehnal) byl v plechu. A najednou u nás na stole stojí krabice, jak ze západu 

" Co to je?"

" Ty neumíš číst?"

" No umím , ale nevěřím.Mléko?"

"Jo, mléko v krabici."

"Tý brďo, to koukáme."

Koukali jsme na ní snad dva dny. Pak jsme jí otevřeli a ochutnali ten zázrak.Chutnalo to sice jinak než mléko z pytlíku, ale tak nějak líp. Vždyť to bylo mléko z krabice jako ze západu.

" Noo dobrý, ale kolik stálo?"

"Pět korun."

" Hm, škoda, že tolik, jinak by jsi nám ho vozil, viď?"

.....