Jednou mi mamča vyprávěla, jak šetřili na nový nábytek. Není na tom nic divného, i když by mohlo být. Dneska se peníze vypůjčí, utratí a pak se splácejí...  No žije se trochu jinak než dříve.

()

Mamča nosila každou ušetřenou korunku do spořitelny. Pak přišla zpráva, že je nábytek vyrobený. Bude stát 10 000.- korun. Našetřeno bylo. Tak to jen vyzvednou a jít zaplatit. Mamča to musela zařídit sama . Při představě, že ponese tolik peněz a se zamyslela. To se neděje každý den. A hlavně to bude hromada, kam já ty peníze dám? Půjčila si na to koženou velkou tašku, vyfikla se za dámu a šla. Jaké bylo překvapení, když jí u okýnka paní přistrčila  malý balíček bankovek. Mamča na to kouká a nevěří vlastním očím. Na tuhle hromádku jsme tak dlouho šetřili? Paní za okénkem rozjímání přetrhla:

" Je vše v pořádku?"

"No asi ano" a tak mamča odcházela ze spořitelny a ve velké kožené tašce se krčilo 10 tisic. 

Teprve když přivezli nábytek, byla spokojená. To stálo za to šetření.