Že se nám v rodině narodilo miminko, už většina z vás ví. Krásná Viktorie. Babičky nastoupily téměř okamžitě  a rády.

()

Ke koupání, vyhánění prdíků, vaření a hlavně, aby se mamina pořádně vyspala a měla dost mléka.
Babičky si rozebraly služby. Ostatní příbuzenstvo čekalo, kdy budou povoláni k óchání.

Dědečkové mohli opodál nakukovat a spíš ťukat na přípitek, pak byli vykázáni.
Nastal den D. Volala mi mamča- prababička, dlouhý hodně, dlouhý telefonát .
" He he byli jsme za Viktorkou. Náušničky po pratetě vyčištěné v krásné krabičce. Kytku z květinářství uvázanou. Sice Eliška (naše rodinná květinářka – pozn.autora)   mi toho na výběr moc nedala. Než jsem kytku zaplatila, rozlétly se dveře a přišlo nové zboží – růžové růže. Smutný pohled na uvázané koště a na Elišku, nemusela jsem nic říkat. Eliška pochopila kytku – koště odložila a uvázala nádhernou kytici z růží a zelených listopadek. Teď jsem byla spokojená. Celý večer jsem se kochala pohledem. 
Byli jsme domluvené, že až budou holky nakojené, cinknou a my přijedeme. Sedíme po obědě v obýváku, nastrojení na nedělní návštěvu. Víc jak nedělní!  A čekáme a čekáme...
V půl čtvrté telefon, akce N může začít. "
Připomínám, že je našim 76 a 77 let (teď v březnu).
Telefonát pokračuje: "Táta dostal do opatrování náušnice a obálku s přáním a překvapením. A já opatrovala kytku. "
Máma má osteoporózu a zlomené nějaké obratle. Zapnula se do korzetu a pomalu vyrazili na cestu. Vždy ze schodů chodí táta, kdyby máma neustála schod, aby jí táta zachytil. Tentokrát šel táta poslední a zamykal. Máma první, druhý schod. Táta možná jeden a po hlavě se řítí ze schodů do mezi patra. Máma se stačila zachytit za zábradlí a jen kecla na zadek. Táta vojenským para kotoulem letí ze schodů a zůstává ležet v mezipatře.  Nějakým záhadným způsobem vyrazil mámě kytku z ruky. Tak letěla kytka a táta na ní. Když usedl prach  máma křičí : " Válíš se mi po kytceeee, taková hezká byla...." 
Já na to. " A jestli má táta něco zlomeného, nebo bouli na hlavě? Když skočí ze šesti schodů a ještě hlavou napřed. "
" Asi mě v tu chvíli fakt zajímala ta kytka. Taková hezká byla. Teď když o tom přemýšlím....no jo asi jsem se zeptala, jestli je v pořádku, ale až když načechral kytku ."
Hlavně, že nikomu nic nestalo, kromě otřesu. Jde se za miminkem, tak narovnat sukni. Uhrábnout vlasy a pokračujeme, jako by se nic nestalo.   
Hned ve dveřích je vítá Ondřej: " Doufám, že nemáte rýmu nebo kašel?  Druhá prababička návštěvu odřekla, kvůli kašli..."
" Jsme v pohodě"
Máma si zouvá boty, a jak se ohnula z vnitřku nosu jí jede kapička. Máma si pomyslí: Rychle jí utřu ani nefrknu. Otevře kabelku a hledá kapesník, už ho vytahuje, když jí zarazí táta: " Nevytahuj ten kapesník, i když je čistý, neutírej si nos, nebo tě nepustí k miminku..."
Nevím, jak to mamča zvládla, já u toho nebyla, ale viděla jsem fotku šťastnou  prababičku, jak chová miminko.