Ještě jednou háčkovací....

()

Zbylo mi trochu bavlny, co uháčkovat? Vzpomněla jsem si, jak jsem jednou u zubaře potkala starou, hodně starou paní. Ale byla jak s pohádky, šedovlasá, tichá a čisťounká. Pečlivě ustrojená. Mohla jsem na ní oči nechat. Žádná frontová bojovnice nebo ukřičená trhovkyně.  Babička jako z pohádky. Vytáhla si háčkované bačkůrky a pomalu si je obouvala. Jak se předkláněla  asi jí vyjela kapička z nosu. Protože když se pohodlně usadila, pohrabošila v kabelce něco vytáhla... utřela si nos do bělounkého kapesníku. Kapesník zase složila a dala do takové háčkované kapsičky. Tu si dala na klín a čekala až jí zavolá paní doktorka. Mohla jsem na ní oči nechat. Přesto, že měla kapesník na klíně, nebylo to nic pohoršujícího.

Chvilku jsme si povídaly a mě hlavně zajímalo to pouzdro na kapesník. Nikdy jsem nic takového neviděla.

Je to víc než rok... teď jsem si na babičku s pouzdrem vzpomněla. Zbylo mi trochu bavlny a tak něco takového uháčkuji pro mamku k svátku matek. Snad se jí to bude líbit.