Po delší době jsem jela do práce autobusem. Teď jezdíme do práce na opačnou stranu města.

()

Takže mi chvíli trvalo se zorientovat, který autobus mě doveze tam , co potřebuji. Na zastávce rozpis asi šesti autobusů. No co jedou všechny stejným směrem, tak naskočím do prvního a uvidíme.
Na zastávce omladina. Trochu boj s nastupováním do autobusu a vyhýbání se batohům. Já sedět nemusím, ať si sedne mládež, ty toho mají hodně před sebou a potřebují šetřit síly.
Jedno místo zbylo, že by pro mě? No dobrá sednu si, když jsem přišla blíž, vidím proč zůstalo volno. Mladík, který seděl u okénka nohy roztažené přes obě sedadla. Sedla jsem si na půl zadku a pod nohama jeho batoh ... ale seděla jsem.  Snad ho to trkne, že nejede sám. Koukám na něj. V uších sluchátka na hlavě kapucu. Hudba řvala, že jsem si myslela, že někomu zvoní neodbytně mobil. No nic poslechnu si co dnešní mládež poslouchá. Jen ten batoh by mohl posunout a nohy si dát víc k sobě. Telepatie funguje.

Mladí si sedá slušněji a i batoh pošoupne. Už sedím skoro  na celé prd.li, poslouchám hudbu, melodii to nemá, ale špatné to není.
Pohled do okýnka, sakra kudy to ten autobus jede, my jezdíme jinudy... no dobrá nejedu v autobuse sama. Ostatní jsou v klidu a vědí, kam jedou, já jen tuším. Když tak dojdu pěšky pár zastávek no.
Rozhlížím se po autobuse, přede mnou sedí dva školáci, tak čtvrtá- pátá. Hrají nějakou hru na mobilu, každý na svém. Žádné vytahování ,kdo co včera venku zažil...  asi nebyli venku, nebo nic extra nezažili.
Tak jsem dojela celkem pořádku, vystoupila se středoškoláky.  U přechodu dvě policistky zastavily provoz, abychom mohli přejít.  To se vám taky nestane každý den, že můžete v klidu přejít a né přebíhat silnici. Takže zážitek byl.

Když jsme u té mládeže, otevřených hlav. Mám pro vás hezký kvíz, opravdu vtipně napsaný. Tak si udělejte asi 10 minut času a zkuste.   

http://zena.centrum.cz/deti/grafika/2012/04/11/text-pro-opravdu-chytre-zvladnete-ho-i-vy/