Mamka několik let pracovala v kojeneckém ústavu. Já jako náctiletá, chodila za mamkou a chtěla chovat miminka a nebo alespoň vozit kočárek. () mamka mě ale držela od miminek dál. Nechápala jsem. Když jsem byla větší, vysvětlila mi, že v kojeňáku zůstávaly děti, né úplně v pořádku. Když se objevilo normální miminko, šlo skoro hned k adopci.  Tak to mělo být i s chlapečkem, co si na něj mamka po tolika letech vzpomněla.

Nechám vyprávět mamku: