Přišel květen a s ním Orlík. Moc jsme se těšili. Na všechny. Po dlouhé zimě jsme chtěli vidět známé tváře a skútry a motorky...trochu nás zase přibylo.()

Jeli jsme hlavně potěšit Ivetku, přes rok bojuje s ošklivou nemocí a byla to samá komplikace. Když si už mysleli, že to vše zvládli, nemoc zaútočila znova. Ale to už chyběla trpělivost, trochu optimismu a chuť bojovat. Hlavně Ivetka věděla, co jí ten nadcházející rok čeká. :-(A moc iluzí o svém životě nemá. Moc smutné a bezradné. Tak jsme byli rádi, že se srazu zúčastnila a chvílemi se i smála.

Přijeli jsme v pátek, trochu pozdě. Všichni už byli ubytovaný a po večeři. Nás to teprve čekalo. Rychle ubytovat, se všemi přivítat. Po večeři pivko a klábosilo se do noci.

V sobotu ráno nás vzbudil hrozný déšť. No nazdar! Kam v tomhle počasí asi tak jet? Spíš zajet zpět do postele. Sešli jsme dolů do jídelny na snídani. Tam se už diskutovalo, co s nastalou situací. Byli jsme objednaní na exkurzi.

Prochy vše o půl hodiny posunul. Počasí mu šlo na ruku, za půl hodiny přestalo pršet. Silnice byly ale mokré. Proto dal Prochy hlasovat, kdo chce jet autem... že by nás tam po částech převezl... všichni jsme zvedli ruku, že jedeme na skútrech. Byla by to ostuda. A taky jsme už něco zažili. (Pak mi Prochy šeptal, že ho to hodně potěšilo, že jeli všichni na skútrech a nedělali slečinky )

 

Přijeli jsme do Kamýku, kde se vyrábí péřové deky na vývoz. Exkurze hodně zajímavá. Dokonce nás přišel přivítat pan majitel, i když nemluvil česky   ale bylo to od něho hezké, že si udělal v sobotu na chvíli čas, vyfotil se s námi.

 

My se rozdělili na dvě party, protože nás bylo hodně. A vyrazili jsme. Pan manažer co nás provázel, po prvních otázkách Jiříka, chtěl přeběhnout k druhé skupině. Pozdě! Nepustili jsme ho. Tak jsme udělali dohodu, že ho necháme alespoň dokončit větu, než budeme mít další otázky.

A že jich bylo. Jiříka zajímalo:

" Kam házíte ty mrtvá zvířata?"

" Jaká zvířata?"

" No ty co oškubete! "

"Sem chodí jen peří... z hus. Ty se škubou.  Peří  kajek se bere z hnízda."

" To berete ptačím miminkům peří z hnízda? Není jim pak zima?"

" Peří se vybírá, když kajky vyvedou mladé" To měl už pan manažer orosené čelo. A to jsme byli teprve na začátku exkurze. Ve veselém duchu jsme prošli celý provoz. Viděli pračku peří, tady si pan manažer zase naběhl... vypráví, jak se peří zbavuje všech mikroorganizmů... Jiřík na to:

"A kde máte hřbitov těch mikroorganismů, přece je nenecháváte v tom peří?

No to nevím,...ehm.. musím zjistit, kam se ty mikroorganismy podějí...

"Nechcete mi říct, že dám 10 tisíc, za deku z prachového peří a mám tam mrtvé mikrouše..."

Pan manažer jen polkl naprázdno.

 

"Jste první exkurze a vidím, že jsem přípravu trochu podcenil."

Přešli jsme k sušičce, třídičce, bylo nám názorně ukázáno ruční míchání peří – pokud si zákazník přeje. 

Místnost kam zavřou dvě paní asi zabalené od hlavy k patě. Rourou ve stropě spadne peří a paní ho takovými dřevěnými vidlemi přehazují, až je promícháno. Například 70% peří a 30 % prachového.

To dělají 8 hodin denně, třeba celý týden, podle toho kolik dek si zákazník objedná. Pak jsme viděli, jak se šijí prošívané deky, buď ručně plněné i šité anebo vše skoro automaticky.

Na konec exkurze jsme si měli možnost objednat péřové deky i polštáře. Na dobírku.

Dokonce jsme dostali malý polštářek, jako pozornost. Opravdu milé. To zařídil Prochy s Lubošem.

Pěknou krajinou jsme jeli na oběd. Žluté řepkové pole vonělo medem. Ale byla zima. V hospodě jsme si dali teplý čaj. Polévku měli připravenou a tak se jedlo hned. Na druhé se chvíli čekalo, ale to nám nevadilo. Měli jsme si o čem povídat. Jídlo dobré. Všichni nakrmeni, bylo nás 75 kusů. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pomalu jsme se vraceli na hotel, my si dali kafe s Ilonou a Járou z Jihlavy a jeli domů.

Vlastně přes Prahu, chtěli jsme vidět Fíka – Hokejistu