Jarek a Vlastička

 

Byl sraz Krkonoše, je to velký sraz na kterém se sejde až 100 strojů.

Takže trošku víc lidí:-) se všemi popovídat, s těmi co přijeli poprvé se seznámit a hlavně si pamatovat kdo se jak jmenuje 

()

Jarek s Vlastičkou asi přijeli pozdě,protože si je pamatuji až druhý den, když jim před vyjížďkou nechtěla nastartovat motorka. Pár kluků se snažilo pomoci, někdo radou, někdo prakticky.Ale ostatní byli připraveni na strojích a tak Jarek řekl:" jeďte někde vás doženeme" "kudy pojedete" a tak v rychlosti Bobech říká trasu.

Vyjeli jsme Jeli jsme hezkou krajinou a kolem 12 jsme zastavili na oběd. Bylo to dopředu objednané a připravené. Ráno nás jen Bobech přepočítal a nahlásil přesný počet obědů. Takže jsme si posedali a snědli jídlo.. Někdo si stihl dát kávu i něco dobrého, sladkého.Kuřáci se trousili ven.a asi jsme se s Jirkou trochu rafli, protože všichni šli ven a já naštvaná zůstala sedět.Sama v celé hospodě! Už jsme se zvedala,když se dovnitř vřítili Jarek s Vlastičkou. Naše oči se setkaly. A já říkám:"Tak jste to zvládli?""jo jo" Rychle si objednávají oběd. Koukala jsem po nich, ale neměla jsem odvahu si přisednout. Nebo spíš jsem je nechtěla rušit od jídla. A tak se míjíme podruhé!

Po prvé to bylo na skútršňůře .Taky fůra motorek, jelo se z Prahy na Orlík. Do Trhovek.

Zastavilo se na pumpě na dotankování, protože jelo co mělo dvě kola i padesátky.Takže někdo čepoval benzín, někdo lovil cigáro a hledal místo, kde by si mohl zakouřit. My jsme si sedli k malému stolečku a kluci ( Jiřík s Pavlíkem) si dali kafičko a vytoužené cigárko. A tak tam sedíme, pijeme kafe  a děláme legrace  a u vedlejšího stolku sedí Jarek a Vlastička a nějaký Ital. A to nás právě zmátlo. Jen jsme špitali, že jsou tu i Italové a ládují se českou svíčkovou. :-)

Později jsme se dozvěděli, že Roberto je pravý Ital, žijící tady v Čechách. A Jarek je jižanský typ a tak jsme ho zařadili taky do Itálie a hlavně spolu mluvili italsky, myslím si :-)

Takže jsme byli takový kousek od sebe a stačilo malinko a mohli jsme spolu kamarádit o rok dýl.

No ale v Krkonoších jsme se stejně minuli. Proto že do té restaurace za mnou přišel Jiřík ať už netrucuji a jdu ven. Tak jsem jen Jarkovi a Vlastičce popřála dobrou chuť a šla ven.

Po třetí jsme se potkali v létě, když jsme jeli na dovolenou do Chorvatska. A zase jelo nás víc, takže to nebylo hned.

Cestou v Maďarsku jsme hrozně zmohli. Pršelo a pršelo. Takže jsme na kraji Chorvatska zastavili i když většina chtěla jet dál.  Na jeden zátah. Ale my s Monikou ne. Měli jsme toho plné kecky. Kluci zastavili a my s Monikou do prvního penzionu a daly jsme si grog. A čekaly jak to dopadne. Ostatní se dohadovali v tom dešti a my nechápali. Nakonec se rozhodlo, že se někde poblíž ubytujeme a vyrazíme zase ráno. Bylo totiž už hodně hodin a přijet na místo pozdě večer a nemít zajištěné ubytování.... No byli jsme rádi, že se zastavilo.

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

Josefko našel pension, abychom se do něho všichni vešli, tak jsme se přesunuli, převlíkli do suchého a šli na večeři. Zůza se radovala, že mají jehněčí. Měli jsme prostřený stůl a my s Vlastičkou seděli naproti sobě. Vlastička něco jedla. Říkám : " Co jsis to dala?" A Vlastička na to :" Grčku" Nejdřív jsem vyprskla smíchy a pak se ptám znova: "co???" Napadlo mě my si snad nikdy neporozumíme, jak to zase mluví? Pak jsem se dozvěděla, že je to salát. Nemohla říct hned salát, musela mě potrápit grčkou ... potvora jedna:-)

Dobře jsme se najedli, pobavili , trochu uschli, vyspali. Ráno se jelo dál, samozřejmě za deště. Přejeli jsme kopec a vyčasilo se. Dojeli jsme do Chorvatska k moři. A nastal problém, kde se ubytujeme. Každý měl na to jiný názor. Pro jednoho to bylo drahé, pro druhého zase daleko od moře. Někdo chtěl blíž hospodu :-)

Myslela jsem, že se neubytujeme pohromadě, bylo nás asi 10 skútrů a to byl možná ten problém.  Ale zachránil nás Jarek. Pár telefonátů a jeli jsme se ubytovat za 10 E a blízko moře a motorky na uzavíratelném dvorku. Co víc si přát?

Rychle jsme se ubytovali, opláchli a šli na večeři. Sice Jarek s Vlastičkou seděli vedle nás a bavili jsme se skvěle. Ale druhý den jeli za svými známými, co tady byli taky na dovolené. Takže nic.

Přes den jsme se jezdili koupat a opalovat a k večeru, když nebylo takové horko, projet okolí.

Každý den jsme byli na jiné pláži. Kde se nám líbilo, jeli jsme dvakrát. Jiřík potřebuje po snídani, dobré kafe a cigárko. A tak dříve než na pláž a do plavek, tak do kavárny na dobré kafe. Chodili jsme s Pavlíkem a s Moni. Asi třetí den se k nám připojil Jarek s Vlastičkou. A už to bylo ONO :-)

Strávili jsme v kavárně asi celý den a povídali a povídali....a smáli a smáli ....a vůbec nám nevadilo, že jsme ten den nedošli na pláž:-)

Od té doby jsme kamarádi, byli jsme jim na svatbě. Jeli jsme s nimi příští rok na úžasnou dovolenou ve dvou stojích. Chorvatsko-Itálie-Monako-Itálie. Prochechtali několik dní i nocí.

Byli jsme na návštěvě, když se jim narodila holčička Amálka.

A skoro vždy, když jedeme pracovně do Brna, tak nějak automaticky zatočíme do Hodonína za Jarkem, Vlastičkou a teď už i Amálkou.