V kalendáři poznámka Sněžka, jéje to bude nabušený víkend. Doufám, že bude hezky, abychom si to užili.

()

Na Sněžku nejezdíme na celý víkend.  Je to sraz moravský a kousek dál na východ. Někteří to mají i 350 km. Tito lidi teď už nevídáme tak často, proto využíváme Sněžky, abychom se s nimi pozdravili a strávili, alespoň jeden den.  

A tentokrát je naplánovaná návštěva Merkuru. To se Jiřík těší. Tahle stavebnice nás provázela dětstvím.

Zjistit podrobnosti, kde a v kolik mají sraz.  V 11 hodin na náměstí. Máme to 2 hodiny výletové jízdy.

Jedeme ve třech. Sraz na pumpě v Hodkovicích. Rychlá porada, kde zastavíme na sváču a kafe a hlavně kolik se pojede.

Chtěli jsme být na náměstí první a natočit krátké video, jak přijíždějí a taky všichni nevěděli, že přijedeme a tak aby to bylo trochu překvapení.

Jízda byla pohodová a výletová. Jeli jsme hezkou krajinou a poznali zase jeden kout naší země. Navigace nás vedla po pro nás neznámých cestách.

Na náměstí jsme přijeli první, povedlo se. S Janinou jsme se rychle svlékly z motorkářského, bylo hrozné teplo. A už najížděli. To bylo křiku a  troubení. Ty co věděli, že přijedeme troubili a ostatní křičeli." Jé sever se přijel ukázat  Ahooooj."    

    příjezd kolony

 

Zaparkovali, přivítali jsme se, zase přibyli nové tváře. Zjistili co a jak bude. Nejdříve kafe, zmrzlina, kdo má hlad jídlo. Ve 13 hodin prohlídka merkuru. Společné foto a návrat zpět do retroparku Sejfy.

Bylo nám jasné, že se s nimi nemůžeme svést do kempu. Jiřík měl na večer třídní sraz v Děčíne. A to mě měl ještě vyklopit doma. Ale rádi jsme je všechny viděli, prošli muzeum Merkur. Samozřejmě, za vtipných poznámek Jiříka a Kikina. Skvěle se doplňovali a bavila se celá skupina.

Žasli jsme nad tím, jak dlouho se Merkur dělá a co všechno se dá postavit.

    

 

Pak zpět na náměstí. Sedli jsme si do parku do chládku. Povídali jsme si. Vedle mě sedla Kačaba  a Slepejš na ní dorážel, že jí poleje. V láhvi měl vodu  a dělal, že jí pocáká.   Já měla v ruce taky vodu, zavřenou. A proto že nás rušil v povídání. Otevřu závit a zvednu trochu ruku, aby nás nechal dopovídat. Kačaba asi zná Slepejše líp(je to její nastávající) a tak mi láhev vytrhla a polila ho. On jen zahlédl, že láhev jsem měla já a tak zlil mě. Na něj nedopadla ani kapka, protože stál a mohl uskočit. Já to nečekala, nic jsem mu neudělala a hlavně jsem seděla, takže reakce nebyla tak rychlá. Kdyby mi polil jen oblečení, nic proti tomu. Ale mířil na obličej a trefil se. Moje malování vzalo ze své, tekly ze mě černé čůrky.   Slepejš se okamžitě schoval za strom. Já se jen podívala na Kačabu, jestli je na tom hůř. Ne zasáhl jen mě.  Ale proč??? Na koho se nám víc zlobit ? Kačaba s Ilonou mě otírají ubrousky a kapesníčky. Slepejš za stromem a ostatní se chechtají. No snad oschnu, než vyrazíme na zpáteční cestu.

Společné foto, rozloučit se ... Slepejš se omlouvá a Kačaba na mě mrká, že mě pomstí...

Domů se vracíme jinou cestou. Martin spěchá a opouští nás. Jedeme jen s Mirou a Janinkou. Jedeme zvolna a stavíme doplnit tekutiny. Ve stínu 29 stupňů a to je už kolem páté odpoledne.

Přijíždíme kolem šesté domů. Jiřík se chystá na sraz, ale asi se mu moc nechce. " Já si dám ještě kafe."

" Já ještě zavolám, kolik se jich sešlo."

Volá spolužákovi, ten mu říká, že se na Děčín žene nějaká bouře. No na motorku to nebude a autem se Jiříkovi nechce. Takže se omlouvá, že nepřijede.

Druhý den se dozvídáme, jak velká bouře a kroupy v Děčíně byly.