Upekla bych buchlaninu, kdybych věděla jak. Přepínám televizi a nějaká celebrita něco míchá v hrnci na sporáku.

()

Je to jako krupicová kaše. Docela mě to zajímá. Dívám se a tipuji, co z toho bude. Je to divné a tak nastražuji uši, aby mi nic neuteklo. Nevidím to totiž od začátku.

Přimíchat rozšlehané vejce i tak se mi to moc nezdá... do teplé kaše? Šup půlka těsta na malý pekáček, poházet borůvkami a malinami, druhá část těsta, je ale divné takové hrudkovité... navrch zase ovoce. Dává to do trouby a teď napínám uši určit řekne.  Jak dlouho péci a jak se to jmenuje.

V tom přichází Jiřík, stoupne si před televizi a něco strašně důležitého povídá.

Máchám rukama, ať ustoupí a chvíli vydrží. Pozdě.  Je konec a jen ukazují, jak to vypadá upečený.

Říkám: " Tak a teď nevím, co upekla.!

Jiřík vše zhodnotí půlvteřinovým pohledem "  Buchlaninu."

A chce povídat, své důležité řeči. Směju se: "Jak jsi přišel na buchlaninu????"

"No je tam ovoce takže bublanina, ale vypadá to jako buchta.... rovná se buchlanina."

"Jasně, buchlaninu péci nebudu. Za prvé nevím, jak se peče a za druhé se mi nelíbila