Na tenhle víkend jsme nic neplánovali. Jen v pátek opečení buřtů u známých.

()

Koupili si nový gril a tak aby se vyzkoušel. Nakoupili jsme více druhů buřtů, aby bylo na výběr a hlavně jsme chtěli vytipovat, který bude nejlepší. Mě nejvíc chutnala předuzená klobása.  Jiřík sáhl po klasice – liberečáku, Míra ten chtěl ochutnat všechno a Janinka  začala lilkem  a pak přešla na klobásu. Byl to hezký večer, bylo teplo až do desáté, když jsme odjížděli.  
Trochu jsme se báli srnek, aby nějaká nevyskočila z lesa a tak jsme jeli krokem. Přes Záskalí, ach ty zatáčky. Asi mi hlava už spala, nějak jsme nemohla ty zatáčky rozdýchat. Bylo mi pěkně blbě. Jako když slezu z kolotoče. Ale zvládla jsem to. No a na tom grilování se kluci bavili, že v sobotu budou Hodkovicemi projíždět historická vozidla. A že bychom se na ně mohli mrknout. Ale nic bližšího.... Ráno v devět telefon:
" Tak co jedete ? Tady se to už houfuje. "
" No jasně." Rychle skočit do kalhot, udělat Jiříkovi svačinku, pití si koupíme cestou.
Frčíme po dálnici do Hodkovic. Jsme tu brzo, nikdo nikde. Volám Mírovi:
" Kde jste?" " No stojíme v jedné zatáčce s foťákem. Už jedou."
Sedáme si na lavičku na náměstí. Vyhříváme se v ranním sluníčku. Je to moc příjemné.
Už přijíždějí. Veteráni auta i motorky. 
Okukujeme je, tady je přestávka jen asi 10 minut a jede se dál. Do soukromého vojenského muzea. Jede se krokem, nic pro nás. Máme co dělat ,udržet se na silnici. Přišlo ještě horší, pomalá jízda po polní cestě. Ježíši, kam to jedeme. To už není ani polní cesta... přijíždíme do areálu asi bývalého kravína. Tam nás vítá majitel, vyskočil na nějaký obrněný vůz a začal: " No to jsem nečekal, vás teda přijelo hodně. Loni tady bylo asi 7 lidí a dneska ... raz, dva, tři no asi padesát. Tak se ptejte, co vás zajímá. Bylo to spíš pro kluky. Vojenská technika, tank, kulomety, obrněné vozidlo. Výklad byl zajímavý. A hlavně bylo vidět, jak je to baví. Renovovat tyhle staré stoje a techniku. Kluci měli otázek, až se jeden zeptal: " A ten tank je funkční? Jel by?"
" No jasně, že je funkční má jen zalitou hlaveň, jinak jezdí. Já vám ho nastartuju" 
Vedle mě paní vystartovala dřív ... k vratům, blíž k východu. Aha je čas na ústup. Asi to nebude nic příjemného pro holky, protože se nás u toho východu sešlo několik. Jen kluci šli blíž, aby o něco nepřišli. Tank vydával divné zvuky, ale nastartovat se ho nepodařilo. Pán se vymluvil na baterku.  

Možná dobře, vycházeli jsme čistí a slyšící. 
Jelo se krokem dál do muzea aut. Já ho proběhla rychle a sedla si venku na sluníčku. Bylo krásně. Víc než koukat na naleštěná auta, jsem potřebovala sluníčko. Sedla jsem si k zídce a zavřela oči. Mezi tím si všichni prohlédli auta a plamenně diskutovali. Slyším: " Marie, pojď párky už jsou teplé. " Nejsem Marie, ale tohle mě zajímalo. Otevřu oči a pomalu se rozhlížím. U jednoho auta zvednutá kapota a u v nerezové malé nádobě se hřeje voda o nějakou trubku, stačilo přihodit párek. Teplá svačinka se na cestách hodí.  Byla to zajímává vsuvka.
Posvačili jsme někdo teplý párek, někdo namazaný rohlík z domova.  Veteráni pokračovali na oběd asi do Pěnčína. Tam jsme mi už nejeli. Vraceli jsme se zpět domů. Ale něco jsme viděli, něco zažili. A o to přece jde.