Tzv. Šalďák. Chodíme na večerní procházky, bohužel né do přírody, ale po městě.

()

Teď o prázdninách je Lbc celý rozkopaný, i na Šalďáku vytrhali koleje a dávají nové.  Celá křižovatka je zavřená a neprůjezdná. Chvíli jsme se dívali na velké stavební stroje.

 Vzpomněla jsem si na  historku, co nám vyprávěl známý Míra.

Šalďák je  dost komplikovaná křižovatka. Je asi osmi směrná, do toho tramvaje, autobusy a všemi směry do kopce. Prostě divočina a hrůza pro absolventy autoškoly.

Míra nám vyprávěl, když sloužil jako policista, řídící dopravu na Šalďáku. Za hodinu ho pálily oči z kouře a zplodin z aut a nemohl se pořádně nadechnout .

Bylo to v době, kdy tam nebyly semafory a dopravu řídil regulovčík (nebo jak se to jmenuje), takže doba dááávno minulá.

Do Lbc byli pozváni bobíci z Anglie. Přijeli v nových uniformách a naleštěných přilbách. Naši příslušníci prý měli uniformy z kopřiv. Na placatou policejní čepici si natáhli bílý potah, aby bylo vidět, že jsou to dopraváci.

Míra vzpomíná: " My se tak styděli."

Bobíci prý pěkně machrovali a poučovali, co a jak dělají v Anglii. Jen do té doby než viděli a zažili Šalďák. První prý utekl hned, druhý asi po 10 minutách.

Asi po týdnu, když odjížděli, měli závěrečnou řeč a tak trochu se omlouvali a podivovali, jak naši dopraváci bravurně Šalďák řídili.   

Míra má vystřižený článek z novin z té doby. Asi to musela být vzácná návštěva, když se o ní zmiňoval tisk.