Madlenka

Naši známí mají pejska vlastně pejskovou Madlenku. Malého jokšíra. A jelikož si taky půjčujeme jokšírka, nebo ho spíše hlídáme, když je třeba, nevynechám jedinou příležitost si Madlenku  počochnit    

()

Asi před týdnem volá Dianka " Pojďte po práci na kafe" Tak jo, když vezmete Madlu  Sešli jsme se v kavárně, já čapla Madlenku dala si jí na klín a povídali jsme si. 

My děvčata probírala holčičí řeči a kluci se bavili o něčem .... pro nás nepodstatném  

Po chvíli se zatáhlo a protože jsme seděli venku, cítili jsme že se ochladilo. Začalo i poprchávat a pak pršet docela hustě. Seděli jsme pod stříškou, takže déšť až tak nevadil. Jen Madlenka s začala třást zimou. Byla nedávno  na stříhání a tak jsme s ní soucítili. Naštěstí v kavárně byli připravené na zimouhřivé návštěvnice a přes některé židličky měli hozené malé deky. Vzala jsem deku a do jedné zabalila Madlu a  do druhé sebe. Dianka nechtěla a kluci si hráli na otužilce. Madlenka se spokojeně zavrtala do deky a my si mohli dál povídat.