Bude ze mě opravář. Ne nechci ani nemůžu.

()

Včera jsem koupila kapustu, nevím, co mě to napadlo. Tahle zelenina u nás patří na černou listinu, tudíž nekupovat a už vůbec né vařit.  Prostě jsem měla chuť na kapustu a tak jí dala do košíku. Už připlacení jsem si myslela, že je paní co platila za mnou. A dávala jsem ten rozdělovací kolíček  na páse u kasy před kapustu.... Paní za kapustu. Já se na ní podívala jako co mi tu kapustu cpe. Pak mi blesklo, že jsem si jí vzala já.    Tak jsem jí zaplatila a táhla s nákupem domů. Už cestou jsem vymýšlela co s ní.

Jiřík teď chodí, často do dílny a tak jí snad stačím uvařit. A hlavně vyvětrat.

Hned, jak bouchly dveře do dílny, kapustu z úkrytu. Otrhat přebytečné listy, nakrájet a do vody uvařit. Mezi tím zapnou všechny větráky a nastavit je, aby foukaly ven z otevřených oken.

Oloupat brambory, dát je vařit. Vařenou kapustu namlet a udělat z ní karbanátky. První dva jsem zblajzla jen tak. Pak koukám, ten čurbes. Plný dřez slupek a listů z kapusty.   Tak opláchnu strojek, co se mlela kapusta a pustím drtičku. Chvíli mele, drkotá a najednou stop, jen vrčení. Jen divné vrčení, jako by se drtička točila a nemůže. Rychle jí vypínám. Do prčic, listy na mě koukají.   Asi tam něco uvízlo.

Vyndávám všechny kastroly, abych se dostala ke stroji, musí to mít nějakou pojistku, přece. Zkoumám, pojistka nahoru, dolu. V pojistce to není. Vytahuji ji ze zásuvky, třetí možnost neznám.

Po každém zkoušení jen zlověstné vrčení. Sakra, alespoň vytáhnu ty listy. Koukám do dřezu plného vody a čehosi. Ani nechci vědět, co na mě vše vyplavalo. Né byly to jen slupky z brambor a ty listy v různém ohlodání od drtičky. Tak nic sáhnu do díry, jestli tam něco neuvízlo. Ale bojím se v myšlenkách vidím film o umleté ruce.... Pro jistotu tam strkám levou, aby mi pravá když tak zůstala. Šmátrám, šmátrám a nic. Tak nic voda pomalu odteče a zbytek pak vynadám a počkám na Jiříka.

To bude řečí... No nic jsem statečná, něco vydržím. Ještě opláchnu strojek na mletí. Ten do myčky nedávám. Dám ho na okno uschnout. Ale stále mi oči šilhají po drtiči. Co s tebou, ty potvoro?

Uklízím v kuchyni už ani na ty karbanátky chuť nemám. Ještě složit tem strojek. HA kde je ten krájecí kotouček. Rozhlížím se. Oči spočinuly na drtičce. Tak jo sáhnu tam pravou rukou. Nemůže se nic stát.

Šmátrám, šmátrám vím, co hledám. V drtičce jsou takové kovové jak zobáčky, asi když se roztočí, aby obsah odstředivou silou vylétal ven. Kontroluji jeden po druhém, jestli drží jak mají a jeden byl volný, to bude ono. Po chvilce vytahuji krájecí kolečko od mlýnku. No vidíš, ty tam nepatříš. Půjdeš jinam. Ale byl tam pěkně utemovaný. Byl to kov na kov, tak jsem to poprvé  hmatem nerozeznala.

Drtička se rozeběhla a já vše uklidila a snědla. Jiřík dostal k obědu guláš z minulého dne. Myslím, že byla spokojenost na obou stranách.