Ohlásil se nám kamarád Lused: "Budu od čtvrtka kousek od vás. Mohli bychom se vidět."

()

Lused je jeden z prvních, koho jsme poznali na skútru. Milý človíček, kterého třeba rok nevidíme, najednou někde vykoukne a je to milé setkání, hezky si povídáme a zase se nám ztratí v davu.

Volal asi v pondělí, ale moc jsem mu nerozuměla, protože má hlučného souseda, který měl potřebu zrovna vrtat. Hovor jsme ukončili a já z toho moudrá nebyla. Věděla jsem, že přijede.

Tak jo na pátek vymyslíme nějaký výlet na skútrech. Vezmeme ho na Krásnou vyhlídku a na griliáš.  Večer na pizzu.

Druhý den jsme mu napsala email, kam by se ještě chtěl podívat a v kolik by tak přijel.

Odpověď byla překvapivá, hodně překvapivá.

"Přijedu autem a se psem."

No nazdar!  No nevadí, pojede autem a my za ním na skútru. Na psa jsem byla zvědavá.

Ve volnějších chvílích jsem přemýšlela kam na procházku, aby se i pes vyvětral.

Krásná vyhlídka je pěkné místo, ale moc se tam neproběhne, když si sedneme na terasu na kafe. Tak do jiného lesa.

V pátek jsme se probudili do černé oblohy a provazů deště. Jiřík zůstal pracovat doma a já jela do práce. A znova přemýšlela, kam do jakého lesa, abychom moc nezmohli.

Kacanovy, na Kopicův statek. Je to u Turnova, tak je o stupeň lepší počasí, podíváme se na reliéfy, vytesané do pískovcových skl a přitom se projdeme a moc nezmokneme.  

Vzala jsem malý papírek a napsala itinerář.

14,00 oběd- vyzvednout Jiříka doma

15,00 griliáš a káva

16,00 Kacanovy nebo Krásná vyhlídka

18,00 grilování

Volám Lusedovi v kolik asi tak dorazí. Kolem 12 jsem u vás v práci, chci vidět, čím se teď živíte.

Přijel skoro přesně. Z kufru auta vyskočil krásný pes. Border Kolie - Monkey Trochu nedůvěřivá, ale máme na sebe půl dne, to by bylo, abych si jí nepohladila.

Lusedovi jsem předvedla,(v barvách) čím se teď zabýváme, trochu jsme se navzájem vyzpovídali a mohli jsme jít na oběd.Smál se mému lístečku

Po obědě k nám domů. Luseda nejvíc asi zajímala Jiříkova dílna. Když kluci zmizeli z útrobách,  My děvčata poslušně, čekala venku. Mě se tam nechtělo a Monkey by si něco mohla vrazit do tlapky. Tak jsme se pomalu kamarádily.

Přišlo, mi, že tam jsou už nějak dlouho...Tak volám:

 " Kluci jsme ve skluzu, čeká griliáš." Na to slyšeli oba. Zamknout dílnu a hurá do cukrárny. Jeli jsme s Lusedem autem, na skútra to opravdu nebylo. Ještě se ptám Luseda :"Chceš se projít městem?"

" Moc ne, raději do toho lesa." A protože jsme byli ve skluzu, zajeli jsme do bližšího lesa. Na Královku. Ale stále pršelo. Brr. Monkey to nevadilo. Vystřelila z kufru auta jako střela. Viděla totiž, že Lused bere míček a házítko.

Vrazila jsem Lusedovi kabelku a vzala si od něho házítko a míček. Šli jsme se podívat, jak jsou daleko s opravou Prezidentské chaty a u toho házeli míčkem a naháněli se s Monkey. Jen mě teď mrzí, že jsem nefotila. Neměla jsem volnou ruku. A kluci byli zabráni do hovoru.   

Za půlhodiny jsme promokli. Tak raději zpět do auta. Monkey si poslušně skočila do kufru, já na zadní sedadlo a kluci dopředu. Najednou hop, a Monkey má přední tlapky u mě na opěradle, jazyk vyplazený a směje se. "To jsme si to užily viď, Monkey." Místo kývnutí, mě olízla celý obličej.  Pak spokojeně seskočila tlapkami zpět do kufru a odpočívala. Brala jsem to jako, že teď jsme kámošky.

Jeli jsme k nám domů, už se nám nikde výletovat nechtělo. Doma jsme se osušili, uvařili kávu. Buřty jsem opekla na pánvičce k tomu domácí chleba a povídali jsme si dlouho a probrali skoro vše.

Pak jsme se rozloučili a Lused s Mankey odjel si užít zbytek své dovolené.

Ještě dneska myslím na Monkey, jaký to je hezký a poslušný pes.  

Lusede, až se příště uvidíme, doufám, že uvidím i Monkey.