Jak jsme se poznávali.... Míra 99 a Jana

 

Když jsme si koupili Skarabeo, jezdili jsme chvíli sami. Po několika dnech jsme potkali několik motorkářů a uvědomili si, že by to bylo prima najít někoho se skůtrem a jezdit ve dvou strojích.

Jak už jsem někde tady vzpomínala náš první sraz motorkářů nedopadl dobře.No dobře dopadl, ale věděli jsme , že s touhle skupinou jezdit nechceme.Nejen, že nás " nutili" jet na doraz,ale neuznávali a nebavili se s batůžky a to bylo zásadní.

()

Takže jsme absolvovali Masečín,sraz na louce nebo na poli a hospoda byla z bývalého kravína. Voda tekla jen na jednom místě. A to ještě jen tak kapala...

Odpoledne jsme jeli domů, přesto že všichni ostatní zůstávali .Na večerní koncert, striptýz a kdo ví na co ještě. Cesta domů v pohodě a v klídku podle svého ...

Příští týden další hledání.Na netu jsme se dozvěděli o Pekelných dolech. Je to skalní jeskyně, kde se scházejí motorkáři. A tak jsme jeli na kukačku.Jelo se lesem a potom šipka ke skále,prudká otočka do prava a do prudkého kopce. A jsme tu. Motorek je tu hodně, to bude pokoukáníčko. Já pomalu slejzám, Jiřík sedí pořád na motorce a  rozhlíží se. V tom k nám běží asi 150kg motorkářka . A kříčí. " No nekecej ty máš taky Scarabe.o?" a pětikilo!!"Jirka kulí oči a já ustupuji "Ukaž pusť mě sednout" Trochu silné přivítání...Jiřík se nějak vymlouvá. Bojí se o svého miláčka.:-)

Ženština se nám představuje Já jsem Včelka, pojďte ukážu vám to tu. Je to opravdu velká jeskyně a dá se vjet na motorce až dovnitř. Ve vnitř je rychlé občerstvení,kde mají guláš, párek, kafe, čaj, sušenky. Uvnitř skály jsou i sedačky a deky a místo pro kapelu. Takže se tu děje něco každý týden a i s muzikou.

  

 

 

 

 

 

 

 

Poznáváme pár lidí, bereme si kontakt na Včelku. Vypráví nám o stránkách na netu a že se máme zaregistrovat. Vše odkýváme a slibujeme, že si zavoláme. 

Jdeme si prohlídnout motorky. Po každé když se u nějaké zastavíme, majitel příjde blíž a podává bližší informace. Všichni jsou k nám milí. Není žádný problém a hezky si to užíváme.

 Najednou vidíme zaparkovaného Burgmana 650 a navíc s libereckou SPZ. No hurá! Konečně jsme našli někoho s velkým skutrem a ještě navíc z Liberce. Zastavíme se u něho a docela dlouho vyhlížíme majitele, ale ten nikde. No hlavně, že víme, že je! Koukáme na další motorky, ale očima stále sledujeme Burgmana.

Pak k němu přistupuje starší muž a něco hledá v kufru. Letíme tam, abychom se seznámili. Ale než se přiřítíme je pryč. Koukáme kde je ? Našli jsme ho v kruhu jiných motorkářů, ale netvářil se, že by se chtěl seznamovat!  Spíš arogantně koukal, jak my čučíme. No nic nebude to jediný skůtrař z Liberce.

Asi o čtvrt roku se potkáváme na srazu. A chová se k nám velmi přátelsky. No a tak kamarádíme s Mírou 99 a s Janou, už delší dobu.

Vyklubal se z něho kamarád i když trochu impulsivní a cholerický. Ale bereme ho takového, jaký je.     :-)