Nemoce snad ustoupily, já se uklidnila a tak můžu zase zavzpomínat.

()

Naši pozvali Jiříkovy rodiče, aby se domluvila svatba. Bylo domluveno, že přijdu k Jiříkovým rodičům a společně pojedeme autem k našim. Přišla jsem včas. Doma jen Jiřík a jeho mamča, navíc našpulená.  

"Co se děje?"

"Naši se pohádali a táta někam odešel."

No nazdar ! Tak chvíli počkáme. V té době jsme domů telefon neměli a mobily nebyly. Hlavně naši připravovali občerstvení...

Čekali jsme, čekali, pak Jiřík řekl: " Jdeme bez táty..."

Tak jsme šli. Jiříkova mamča je bezprostřední a tak si mamky hned rozuměly. Táta doléval víno a bylo veselo. My s Jiříkem se pustili do chlebíčků.

Asi za hodinu zvonek u dveří. Jiříka táta. Vplul do pokoje, jako lev salónu. A na omluvu řekl: "Byl jsem v kině."

A tak se rodiče přece jen poznali.  Zábava pokračovala. Nevím, jestli ten večer něco domluvili. My šli do vedlejšího pokoje a tam usnuli.

Jestli něco domluvili, tak to asi hned zapomněli, protože těch schůzek bylo několik. Ale už bez nás.     

Od té doby se u nás říkalo: "Neštvi mě, nebo půjdu do kina."