Tohle si pamatuji jen mlhavě, ale stalo se to. Možná máte někdo podobné vzpomínky.

()

Byla jsem na víkend u babičky a dědy, asi jsem ještě nechodila do školy. Děda po obědě a po odpočinku řekl:

" Danušic, půjdeme se podívat na velrybu. To něco uvidíš."

Na ryby chodil táta, já někdy s ním. To jsem si uměla představit, Ale velmirybu ? Jak mohl děda vědět, že je to velmiryba a jak bude velká?  

Šli jsme pěšky na Šalďák, tam byla přistavěná velká a dlouhá maringotka, bez oken. Děda zaplatil vstupný asi 5 Kčs.

Po schůdkách jsme vystoupili do maringotky. Při posledním schodu, nás do nosu praštil strašný smrad. Rybina, ale tak měsíc uležená.

Vrávorali jsme na posledním schodu. Ale investovaných 5 Kčs, byl silný motiv pokračovat a tak do mě děda trochu strčil, abych nezdržovala a vydala se kolem velryby k východu.

Byla jsem prcek, takže jsem nic neviděla. Jen modrošedou hmotu,  žádný obrys, nebo ploutev. Jen modrošedou stěnu.

U východu prosvítalo otevřenými dveřmi trochu světla a tak jsem přidala do kroku.

Asi jsem se přestala bát, ale to nejhorší mělo přijít.

Na konci té divno-stěny stála pětilitrová sklenice. ( do takové babička nakládala vejce)

 *

*

*   

A v ní velrybí oko. Velké kulaté. Hrůza !    Navíc bylo v mojí výšce, takže jsme si pohlédly z oka do oka.

Já věděla, o co jde, velryba už ne. Teď když na to vzpomínám, přijde mi to děsivé. Ulovit chudinku velrybu a tahat jí po světě a vydělávat na ní peníze.

Od té doby nemám ráda cirkus.    

Obrázek jsem si vypůjčila.