Naše dovolená  po Itálii a kousek dál.....

 

Ve čtvrtek jsme za silného deště vyjeli do Hodonína za Jarkem a Vlastičkou. Déšť nás provázel až do Hradce. Do Hodonína jsme přifrčeli asi kolem třetí, ugrilovali nějaké masíčko,  šli na pivko a naplánovali cestu.

 

Druhy den ráno jsme jeli do Vidně otevřeli tam obchod s motorkářskými věcmi, tak na čumendu a koupit něco pro radost. No a když jsme byli v té Vídni,tak kafíčko a sachr......kafíčko bylo, sachr jsme nenašli.Naivně jsme se domnívali, že ho budou mít na každém rohu.Později jsme se dozvěděli, že tomu tak není a mají ho jen v lepších kavárnách.   Ale bylo už hodně hodin a hlavně dlouhá cesta před námi. Tak hurá na dovču.

()

 

Do Chorvatska jsme přijeli v 22 hodin, cesta ubíhala dobře, ale už jsme byli hladoví a unavení. Tak do prvního hotelu, ať to stoji co chce. Brrrr. 50 eček na jednoho bylo opravdu hodně.

 

 

Ale dobře jsme se najedli a vyspali a ráno nás budilo sluníčko a moře ...co víc si přát.

Šli jsme se projít a hledat jiné ubytováni .To v Ch. není problém a tak jsme vybírali asi ze tři privátu. Přestěhovali jsme se a jeli na výlet do hor . pak k moři a do hor a k moři.

   

Někdy jsme šli na jídlo do restaurace, někdy si něco uvařili na privátě.  V restauraci jídlo dobré, ale když vařil Jarek tak to byl zážitek. Nakoupili jsme v marketu suroviny na zapečené těstoviny. Jiříkovi se sice půl kila sýra zdalo málo, ale šéfkuchař byl Jarek. Uvařil těstovimy , omáčku , do toho toho sýra a dal to a péct. A to jsme už chodili jako mlsní psi. S Vlastičkou jsme připravily stůl na terase. Prostřely, daly skleničky a pití. A už se neslo na stůl, těstovinky zapečené a výborné. Ani jsme je všechny nesnědli. Zbylo i na  snídani druhý den.

Takhle jsme tam byli čtyři dny.  Byli jsme na výletě lodí. Začalo to tím, že se nám přišel představit vodič se skleničkama v ruce a v nich nějaký alkoholický nápoj. V tom teple fuj...   Asi půl dne jsme jeli lodí, náš vodič nám vyprávěl různé historky  i z dělení Jugoslávie. Muselo to být kruté, když do té chvíle ti lidé žijí vedle sebe bez větších problémů. A najednou po sobě střílejí.. Zavezli nás do malé zátoky a tam nás nechali vykoupat a skákat z lodě šipky. Voda byla krásně čistá a prý teplá.

 

Při cestě zpět jsme s Jiříkem usnuli v kajutě. A cizinci si nás prý fotili. No alespoň měli zážitek. Ještě na rozloučenou nám náš vodič doporučil, restauraci na ryby. Jiřík rybky nejí, ale že to vydrží. A tak jsme hledali, co nám bylo doporučeno. Najednou kolem nás naháči.   Ta vyhlášená restaurace byla v natur kempu.

 Bylo to trochu překvapení, ale hlavně že byli v restauraci ustrojení. Jiřik si dal klasicky nudle a Jarek s Vlastičkou nějaký velký tác se vším možným z moře. Jiřík ale nevydržel a odsedl si, když začali lámat klepeta... Ale vařili tam dobře a po výletě nám vyhládlo. Pak zpět na privát.

    

Další den se jelo dál. Přesunuli do Itálie k jezeru Lago Di Garda. Ubytovali jsme se v penzionu Paola. A domluva s obsluhou byla super Vlastička trochu anglicky, já o trochu méně německy a paní z recepce byla Brazilanka. Taková tmavší pleti a všechno na ní bylo velké ..oči...pusa ... zadek..

Ale domluvily jsme se, to bylo nejdůležitější. Pokojíčky byly prťavé, když jsem si ráno čistila zuby a předklonila jsem se, hlavu jsem měla v koupelně a zbytek těla už ve druhé místnosti.  Ale bylo tam vše potřebné a hlavně postel. Jezero bylo nádherně modré a studené. Celé jezero jsme objeli a vyjížděli do sedel. Ty Dolomity jsou úžasné i hrozné.Samá zatáčka, furtovka,vracečka a taky zvracečka. Brrr. Ještě teď se mi točí hlava, když si na to vzpomenu.

Jeden den si kluci udělali výlet sami do hor a nás vyložili u jezera, prý abychom se vykoupaly. Bylo nám divný, že tam sedíme na ručníku v plavkách samy. Na jezeru plavalo pár kachniček jinak nikdo nikde. Na břehu jen my dvě zmrzlé. Foukal studený vítr a do vody se nám nechtělo. A tak jsme tak  seděly, povídaly si a zkoumaly proč tu nejsou žádní lidé.   Kolem jedenácté se začali trousit, ale né v plavkách, ale v divných kombinézách a táhli za sebou dlouhé prkno, které dali na vodu a jezdili na něm.  *smich* Někteří vrčeli rychle od břehu a někteří se plácali na mělčině. Pochopily jsme ,že se sem lidé nechodí koupat, ale jezdit na prknech.  Proto ten vítr....musely jsme tam vydržet do odpolene,   než se pro nás kluci vrátí.

 

 

 

Tam jsme strávili tři dny. Pak přesun do Monaka.Pokoukali jsme, pokochali.

Ale ubytovat jsme se jeli na francouzský venkov.Večer jsme jeli na noční Monako. Kolem nás jezdily luxusní značky aut. BMW,Porche, Ferrari,Maserati ... no prostě luxus všude kam se podíváš, ať na baráky, do výlohy, na lodě. Pokoukali jsme kdo jde do kasina, nasáli život horních 1000 lidí světa.....   a šli spát do francouzský kůči.

 

Ráno posnídali croassant a kávu za 5 eček a rychle zpátky do Itálie. Cesta se hezky klikatila a bylo příjemné teplo,takže jsme si to užívali.

Tentokrát k menšímu jezeru Maggiory. Moc hezký hotýlek. Jako bychom se vrátili o padesát let zpět. Rodinný hotýlek s velice příjemnou atmosférou...... Tam jsme strávili tři dny. 

 

A zase výlety do hor a měst, kolem jezera.

No a návrat domů. Projížděli jsem vnitrozemím Itálie a mysleli jsme , že nás chtějí upéci za živa. Svlíknout jsme toho moc nemohli, protože to nebylo kam dát.Tak jenom rozepnout bundy, vyhrnout nohavice a hlavně pít.Když došlo pití a byl i hlad, začali jsme se koukat po nějaké restauraci. Ale ouha bylo kolem druhé hodiny a všichni měli siestu. Tak liduprázdné město jsem ještě neviděla.Šel z toho děs. Popojeli jsme dál a na okraji města jsme našli otevřenou pizzerií, tak hurá do ní. Dali jsme si oběd a hlavně pití.Paní majitelka (asi Polka) si s námi chvíli povídala a když jsme objednali kávu šibalsky na nás mrkla a že jí uvaří osobně. Hrůza .. přinesla nám turka ...prostě místo dobrého itaského espressa , spařeného českého turka. A ještě se tvářila, jakou nám udělala radost. No snažila se holka ...

 

Po občerstvení jsme pokračovali cestou k domovu.U Bolsanes jsme se rozdělili Jarek s Vlastičkou jeli do Hodonína spodem a my na sever do Liberce.

To jsme si dali. Najednou začala silnice stoupat do kopce  a mě začalo být blbě. Jen jsem si v duchu říkala, že by nemusela být tak vysoká ...ta hora co jsme na ni stoupali....

BYLA   2 097m nad mořem ......fuj. Samá zatáčka, bleeee. My naložení jak velbloudi, asi se Jiříkovi blbě manévrovalo v těch zatáčkách.

No vydrápali jsme se až na horu, tam se vyfotili a rychle dolu. Asi v půlce kopce byl penzion pro motorkáře a Jiřík, že přespíme a já na to v žádném případě i když bylo už asi sedm večer.Chci z od těch kopců co nejdál......tady mají z kopce i postel.

 

 

A tak se jelo dal. Přijeli jsme do nějakého města a že přespíme, ale buď bylo plno a nebo chtěli hodně peněz a na konci dovolené už počítáš každý desetník.

Takže se jelo do dalšího města ....tam to bylo stejné a najednou bylo jedenáct večer a všude zavřeno a nikoho nezjímalo že chceme spinkat v postýlce.

A tak jsme jeli dal, co taky jinýho. Na pumpě jsme se převlekli do teplejšího a jeli celou noc.

Řekli jsme si, ze když nás nechtějí nechat přespat, tak dojedeme až do Čech a tam přespíme v prvním penzionu. Cesta byla nekonečná, já chvilkama usínala .....ale v osm ráno jsme byli na přechode a to bylo kousek do Domažlic..Tam jsme vyhledali penzion a plácli jsme sebou do postele a spali. Pak jsem to počítali a jeli jsme s malými přestávkami 24 hodin v kuse. Jeli jsme mimo dálnice, aby Jiřík neusnul. Ale oči se nám zavíraly na střídačku. Já je mohla mít zavřené o chvilku dýl .

A to jsme byli teprve v Domažlicích. Ale už jsme nespěchali ,procourali město, odpočinuli si a druhý den ráno domů. Zašli jsme i na oběd, ale žádné jídlo mě nenadchlo: Jiřík říká, tak si dej jen salát. Tak volím jeden ze dvou. Když ho přinesou ptám se po olivovým oleji, Servírka to slovo "olivový " slyšela asi poprvně v životě, protože se šla zeptat do kuchyně.Ale  bylo mi jasné, že olivový olej nebude. 

Vůbec se mi tady nelíbí a nechutná mi česká strava ..........chci zpátky do Itálie.   

Zúčastnění:       Jiřík +Dana  na T Max 500

                             Jarek + Vlastička na B 650