Vánoční Drážďany 06

 

Při jednom zimním setkání jsme naplánovali výlet do Drážďan.

Shodli jsme se na tom, že by to mělo být před vánocemi, abychom nasáli vánoční atmosféru. Co si budeme vyprávět, tohle umí na západ od nás trochu lépe. Takže domluveno. Jarek s Vlastičkou z Hodonína  přijedou do Děčína o den dříve a my přifrčíme ten den ráno a pojede se vlakem Pendolínem.

()

Ráno jsme se sešli na nádraží a Pavel s Monikou přišli rovnou z nějakého tahu. No jejich věc. Zakoupili jsme jízdenky a čekali na vlak.   Vlak byl opravdu na úrovni, ale nacpaný až po střechu. Asi jsme nebyli jediný, kdo dostal ten nápad.  Jak jsme jeli, tak jsme se dozvěděli, že vlak nejde přímo do Drážďan, ale musí se někde v  Německu přestupovat... no to bude něco, nevěděli jsme kde. Ale dohodli jsme se, že půjdeme za většinou lidí.

Prostě až bude většina vystupovat, vystoupíme taky. J

A vyšlo to. Na peróně nám zkontrolovali pasy. Přestože bylo několik let po sametové revoluci, nebo právě proto... J

Přešli jsme s davem na jiné nástupiště a frčelo se dál. V Drážďanech na už začala výzdoba vánoční a vlastně bylo vyzdobeno celé město. Šli jsme pomalu na náměstí kde byli trhy. Hezky upravené stánky se vším vánočním. Ozdoby na stromek, různé drobné dárky, oddělení stánků s buřtama opečenýma a několik stánků s teplým punčem a vaječným koňakem.

 

 

 

 

 

 

 

 

Hned jak jsme potkali první stánek jsme  zakoupili hrníček s vánočními motivy za 2 ečka i s obsahem. Mě chutnala teplá griotka. U dalšího stánku nám buď hrníček vyměnili za plný za mírný poplatek a nebo rovnou dolili. Ale protože se chodilo venku a byl prosinec i když beze sněhu, byla zima. Tak hurá na kafe do kavárny.

Posilněni kávou jsme to vzali do starého města. Nádhera.

Škoda, že jsme neměli víc času a bylo fakt zima. Navlíkli jsme na sebe vše co jsme měli. Narazili čepice víc na hlavu a šálou omotali, aby nám neulítla. Hihi 

Jo to jsme byli fešandy.  

Moc jsme toho neprošli, ale ujistili jsme se, že se sem vrátíme při jednom z výletů na skútrech.

Prošli jsme ještě jednou vánoční trhy a zpátky na vlak. Cestou jsme ochutnali půlmetrového bratbuřta. To umí dobře.

Cesta probíhala dobře jen jsme s trochu poztráceli v tom davu a při přestupování, vidím Pavlíka jak skáče do pomalu se rozjíždějícího se vlaku... No asi už byl unavený a přece jen na jedné noze honit vlak není nic příjemného. Stihl to? Na peróně nikdo nezůstal.

Jistotu jsme měli až v Děčíně.    Byli jsme všichni.

Co teď? Někam na večeři.... Večeře byla moc dobrá a teď zpětně, to byla velice šťastná chvíle.

Byli jsme na hezkým výletě,(i když né na skútrech) zažili zase legraci, dobře jsme se najedli a navíc kolem sebe měli samé přátelé. Ty nejbližší a nejoblíbenější. :-)

A pak? My jsme chtěli jet domů a Vlastička chtěla taky. Měla takové divné poznámky, k jejich pokojíčku v hotelu. Jako že by tam stejně už nespala, že se celou noc bála a ležela na svým ručníku na kraji postele. Bylo mi to divné, ale celé jsem to pochopila až když jsem přišla k nim na pokoj a pomáhala jí sbalit věci. Byl to asi hodinový hotel a ze všeho to dýchalo.  A to jsem neměla odvahu se jít podívat do koupelny. Nedivím se Vlastičce, že jí jedna noc stačila. Takže jsme se rozloučili a jeli domů. Kolem jedné v noci se nám ozvali z Hodonína, že jsou taky doma.

Byl to moc hezký výlet.