Dostali jsme pozvání na akci 25.12. Vůbec jsem netušila, co čekat.  Ale těšila jsem se.

()

Byli jsme domluvení s Mírou, že pojedeme na 12 hodinu do Krásného lesa, kde se akce konala.

Ráno 25. volám Mírovi, kde se sejdeme.

"No my nejedeme, musíme s Janinkou do Kolína. Mladým se rozbilo auto a potřebují pomoct se stěhováním."

"No nazdar, nevím jestli tam sami trefíme..."

"Určitě jo, máte GPS, najdi si souřadnice .... A nebo zavolej Martinovi a jeďte s Martinem."

Martinovi jsem zavolala, ale protože je účinkující, chtěl tam být o hodinu dříve. Místo ve 12, před 11 hodinou.

Je lehce po osmé a já chtěla ještě upéct vánočku. Byli jsme poučeni, že máme něco přinést. Buď cukroví, vánočku, chlebíčky nebo jednohubky.  No prostě něco, abychom si zpříjemnili čekání na divadlo.

No snad holka (vánočka) stihne vykynout. Cukroví jsem pekla jen perníčky, jsou sice hezké, ale nikdo je jíst nechce. Tak je přece nebudu nabízet cizím lidem ... No i když hihi.

Sraz byl stanoven na 10,30 hodin na parkovišti. Prý tam bude Martin nabírat jednu známou.

Vše na minuty. Ještě cinknout Diance, kde se sejdeme, jestli teda chtějí jet s námi.

Pak už se budu věnovat jen vánočce. 10,15 jí vytahuji z trouby. Je krásná a voňává, ale horká. Jak se cestuje s horkou vánočkou??? Dávám na prkénko alobal a druhý alobal lehce na vánočku, aby mohla dýchat. Na chodbě mě potkává sousedka

"Tak ta vůně jde od vás? To mě se letos nepovedly." Mlsně kouká na vánočku. Čas na vybavování není, Jiřík už troubí před barákem.

Na parkovišti už čeká Dianka  s manželem, paní co jí má nabírat Martin. Ten má malinko zpoždění, alespoň máme čas se seznámit s paní.

Jsme všichni a vyrážíme akce " Živý orloj."

Jedeme směr Frýdlant, mě vánočka trochu pálí do stehen, ale chci jí držet, aby se někde neskoulela.

Přijíždíme do Krásného lesa, k polorozpadlému domu. Martin nás ujišťuje, že to není ten mlýn, kam jdeme. Musíme pěšinkou kousek dál. Tam uprostřed louky funkční krásný mlýn. Vítá nás  dcera mlynáře.

"Všichni jsou už u křížku, nalejte si svařáka nebo grog a můžete jít za nimi." Venku před stavením je stůl, na kterém už jsou dobroty.

 Martinova Verunka nese krabici s chlebíčky, dívám se kam je pokládá a vánočku dávám vedle na stůl. No nevím, vedle takových dobrot jestli bude mít moje vánočka šanci. No uvidíme, když tak až budeme odcházet zase jí vezmeme s sebou. No...

Pozorujeme Martina s Verčou, abychom věděli co a jak. Je to tu samoobsluha. Venku na stolku u stavení stojí svařák a horká voda, vedle jsou láhve s rumem a ještě s něčím ostřejším. Já to moc nezkoumám, házíme do pokladničky 10,- kč a s Diankou si naléváme svařák. Vydáváme se po cestičce ke křížku. Jé tam už je lidí. Jako by čekali na nás. Jen příjdeme, už to začíná.

Je malý proslov, malé uvítání a přání do nového roku. Někteří pánové jsou ustrojeni jako za rakouska- uherska. Mají klobouky a na pozdrav, smeknou a vystřihnou  poklonu. Jeden mi dokonce políbil ruku. To se mi nestalo už hodně dlouho.

Společná fotka a pozvání na živý orloj a do mlýna.

Martin nám vysvětluje, že pan mlynář je jeho kamarád a miluje společnost a lidi.A že vlastně můžeme celý mlýn prošmejdit, všude se podívat a vše si nabídnou. Že je to taková akce sbližování s lidmi. Opravdu všichni se na sebe usmíváme, cestou zpět na mlýn Jiřík nese krabici s chlebíčky a všem s úsměvem nabízí a má vtipné řeči. Jiný nese cukroví a tak si zpříjemňujeme tu krátkou cestu.

U mlýna je už připravené malá kapela (housle, harmonika) a několik zpěváků. Počasí nám přeje – nemrzne, přesto je tu venkovní topidlo a topí se dřevem, Takže to krásně voní.  

Zpívají se koledy, popíjí svařák. Jejda, já tu vánočku tím, že byla horká nenakrájela. To bychom jí opravdu vezli domů.... Krájím plátky a říkám jí *neboj je tu hodně dětí, někdo tě ochutná.*  Je tu silná konkurence. Ochutnávám cukroví a hlavně se dívám, jak to kdo zdobí a jaké druhy tu jsou.

 

 

 

 

 

 

 

 

To je už 12 hodin a cinká orloj, hudba přestala hrát a my jdeme blíž, abychom lépe viděli. Sešlo se opravdu dost lidí, tahle akce je už pátým rokem.

Orloj je vlastně bývala asi stodola, se dvěma okýnky a hezky pomalovaná. Vše je výtvor sdružení kolem pana mlynáře. Už se otevírají okýnka a ukazují se nám trhaně první apoštolové. Mají i svatozář, jen v rukách asi něco jiného než v pražském orloji. Sekeru, smeták, ....

Je to úžasné,všichni tleskají a pískají a hlavně se smějí. Kluci to předvádějí tak opravdově.

Trvá to jen chvilku, nebo mě to tak přijde, fotím a snažím se toho zachytit co nejvíce. I krátké video se mi povedlo natočit.

Pak se nám přišli všichni uklonit a poděkovat za účast. My spíše děkovali potleskem jim. Pak byla zase volná zábava., hudba začala hrát, my korzovali, ochutnávali a prohlíželi si, jak mají zařízený mlýn. Z půlky je to muzeum a bylo toho k vidění opravdu hodně.   

 

Byla to opravdu nevídaná akce. A na příští jste všichni zváni.

Jo a po vánočce nezůstal ani drobek. Vezli jsme domů prázdné prkénko.