Když byl Jiřík malý, měl rád několik věcí a mezi ty jedlé patřily párky, nakládané okurky a kuře.

Nastoupil ve třech letech do školky a hned dostal mononukleózu a jen jsme se z toho trochu vyhrabali, tak přišla žloutenka. Takže do nemocnice, na infekční. Byl listopad a bylo jasné, že na vánoce doma nebude. :-( Chtěla jsem zrušit vánoce a veškeré oslavy....

()

Až máma mě trochu přivedla k životu větou: " Máš ještě jednoho kluka a jak ten k tomu příjde??? "  " Koukej se vzpamatovat a vánoce udělej!" Vánoce byly a byly smutné. Mysleli jsme na toho našeho pinďu, ani k oknu nemohl přijít nám zamávat. Paní doktorka nedovolila. Tak jsme mu tam posílali hračky, takové levnější a menší, ty tam pak museli zůstat.

A jednoho dne jsme si pro Jiříka jeli. Dostali jsme krabičky s léky, poučení co jíst, co nejíst. Žádné brečení a namáhání.... Jo, jo, jasně všechno budeme dodržovat jen nám ho už dejte domů.

Tak jsme jeli domů. Jiřík stál vzadu mezi sedačkama a nespouštěl z nás oči. To ještě děti nejezdily v autosedačkách. A najednou Jiřík říká: "Ňam, ńam, kůůže" Dívám se co kde vidí ... stáli jsme na červenou na křižovatce u obchodu a ve výloze měli plakát s pečeným kuřetem. Manžel nás odvezl domů a jel koupit to kuře. Já mezitím žhavila telefon. Za prvé jsem musela mámě říct, že jsme doma a za druhé jsem nevěděla, jak to kuře upéct bez omastku - na sucho- dietně. 

Malý Jiřík mi seděl na klíně a nechtěl mě nikam pustit. A tak říkám jdeme péct to kuřátko, tak budeš pomáhat. Jo? 

Takže si přišoupnul malou židličku ke dřezu, já kuře vyndala z obalu a dala do vody. Jiřík ho malinkýma ručičkama začal mýt. Já stála vedle a loupala brambory. Myl ho poctivě, až mu sedřel kůži :-)

A v tom vyplaval pytlík z droby. " Mami co to je? "  A tak jsem pytlík roztrhla a ukazuji mu to je srdíčko, to je žaludek, ... a snažím se mu vysvětlit na co je srdíčko a žaludek a že to máme všichni.......chvíli na mě kouká a pak říká ." A mami, já to mám taky v pytlíčku?"