Zážitek s 4 D kinem

V neděli odpoledne zavolal Míra99 jestli máme volno a jestli bychom někam nešli. Někdy takhle volá a jdeme na pivo ....no tentokrát to nebylo pivo, ale kino. No kino.

V Babylonu otevřeli novou atrakci "kino" 4D .

()

Někde o tom četla a teď jsem to měla vyzkoušet. Tak proč ne.

Sešli jsme se před Babylonem a hurá na to. Procházíme uličkou a vidíme nějaký shluk lidí.

A ona to fronta do kina. My devčata (Jana 99 a já) jsme se způsobně zařadily do fronty a kluci pobíhali kolem a zjišťovali situaci. Zakoupili lístky hned na dva filmy. Na průlet kosmem a Strašidelný důl. Pak jsme se dozvěděli, že je tam jen osm sedaček. A promítají tři filmy hned za sebou .

 

 

 

 

Pan uvaděč byl z toho trochu šílený. Nešlo mu ty lidi zkombinovat, kdo na jaký film šel.

Byly tam kombinace tří filmů krát počet diváků. Pan uvaděč vystčil hlavu ze dveří a říká: " Tři lidi na dva filmy a z fronty se ozvalo, my jdeme na tři a jsme čtyři. " Tak co se ozýváte" " ještě jednou tři lidi na dva filmy..... výbuch smíchu. My co jsme tam stáli už půl hodiny a něco zažili s panem uvaděčem a vlastně jsme se seznámili i s ostatními ... se stejně starými jsme zavzpomínali na fronty na banány a kubánské pomeranče a z těch mladších jsme loudili bombony za lepší místo ve frontě. Pak se toho ujali Míra s Filo.usem  zformovali osm lidí na stejný požadavek filmů.

 

Rozdělili lidi do skupin a pak už to odsýpalo. Přišli jsme na řadu a já se trochu bála, když jsem viděla ty sedačky. Takové velké žluté, měla jsem co dělat, abych se tam vyškrábala. Slečna uvaděčka řekla" připoutejte se ! a zvracejte do uličky!"  rozdala brýle a zmizela ... nebylo úniku. Začal strašidelný důl. Seděli jsme jako ve vozíku a po úzkých kolejích jsme vyrazili vpřed. Někdo šíleně zařval, podle toho, že mi vyschlo v krku jsem to byla asi já. To jsme se už řítili někam do propasti. Víc nevím protože se mnou křeslo šíleně škublo, já zavřela oči a začala se modlit. V duchu jsme si říkala, jedeš v tramvaji a je otevřené okýnko, to nic za chvíli to skončí....Takže z prvního filmu nic nevím jen, že na mě foukalo, šíleně se semnou třáslo křeslo a občas jsem si připomněla "zvracet do uličky". Pak se vše ztišilo a křeslo se mnou tak jakoby plavalo, pomalu otvírám oči a opravdu jsme byli v nějaké vodě asi na dně toho dolu. Virtuální dědek se chechtal a kolem plavali okousané mrtvoly. Pak to zase v křesle trhlo najeli jsme na koleje a frčeli někam vzhůru. Záškub, vítr a frčeli jsme dolů, porazili několik zábran. Byla jsem ráda, že to skončilo a v uličce vedle mě čisto. Druhý film jsme už vydržela celý. Průlet kosmem byl hodně podobný, jen jsme občas vyletěli z kolejí a plachtili ve vzduchu. Přežila jsem bez znečištění. Jsem na sebe hrdá. Od svých šesti let nesnáším pohled na kolotoče, centifugy a jiné věci co se nekontrolovaně pohybují. Takže si umíte představit to utrpení, nevím co mě napadlo tam s nimi jít. No je to za námi. Ale všem to doporučuji. Lepší než film je ten dědula uvaděč.

To jsme se nachechtali ještě půlhodiny po tom, když jsme šli na kafe.