Ondřej je nemocný, teď všude číhá chřipka. Simča volala, že by potřebovala hodit na poštu velký balík a cestou nakoupit.

()

" Jo jasně, já pohlídám Viki a a ty s Jiříkem to objedete a zařídíš si, co je třeba."

Zabouchly se dveře a my zůstaly s Viki v pokoji a Ondřej v dětském pokoji, separovaný od zdravých. Hrajeme si s Viki.  

 Lítáme po čtyřech z obýváku do ložnice. V ložnici je rozhrabošená postel. Co tady holky vyvádějí? Malá teď špatně spí a tak si myslím, že Simča experimentuje s peřinami.

Viki mi to hned "vysvětlí" a ukáže. Po čtyřech doleze k posteli, tam si stoupne a pěkně podél postele ťape. Mají kolem postele široké prkno a hezky se ji za to drží.

Pak zvedá nožičku, jako by chtěla vylézt nahoru. Kouká nechápavě na mě. " Eee" Houkne na mě. Je jasné, že chce nahoru. Zadarmo to holka nebude. Nadzvednu jí zadeček, ale opravdu jen malinko. Ať se děvče snaží.

Chvíli jí to dá, ale vyšplhá tam. A pak to jsou fofry přes celou postel. Já to nečekala, tak rychle  a chytla jsem jí na poslední chvíli. Už byla skoro půlkou tělíčka přes postel. Samozřejmě hlavou napřed. To by nám máma dala. Bouli na hlavě.. Zase to zavrčení "Eee" Nedrž mě.

To už rachotí klíče v zámku. Máma je tu. Vybalí nákup, udělá nám kafe.   

"Že mi ještě pomůžete s postýlkou? Potřebuji dát níž slamník."

" Jasně, najdi šroubovák."

Mezi tím Jiřík převrátí postýlku. Šroubovákem uvolní šrouby. Posune spodní část postýlky,  a chce našroubovat šrouby zpět. Viki drží v ručičce jako šrouby, tak šroubovák. Hezky pomáhá.

Hrozně jí to zajímá. Možná je to lepší než panenka, medvídek a hrací žába.

Jen mě trochu děsí, jestli si Viki pamatuje, jak se šroubuje. Doufám, že mají šroubovák dobře schovaný.

 

Vlastně o tomhle Jiřík snil, co se Viki narodila.

"Jo počkej až jí budou dva tří roky a přijde k nám a budeme spolu sedět na bobku a spravovat motorku.

A já jí řeknu. Viki osmičku... klíč... "