Jednou jsme courali po obchoďáku a hledali vhodné dárky k narozeninám. V březnu má  snad narozeniny všichni z naší rodiny.

()

A teď se ke všem přidala i Vikinka. Tak  koukáme, kombinujeme až nás  bolí nohy. Chtěli jsme zajít do kavárny, ale protože z ní udělali čajovnu, tak se tam Jiříkovi moc nechce.

" Pojď  neboj se, uvaří ti i kafe."

" V čajovně jo? Co to asi bude za espreso?"

" Dej jim šanci, určitě tě mile překvapí. "

" Příště jo? Jé hele hned vedle je cukrárna, a mají horkou čokoládu. Dáme si?  Jakou si dáš?"

Paní nabízí hořkou se šlehačkou, mléčnou se zmrzlinou. Chuť mám na všechny, ale jak si sedám. Ozvala se sukně.:

"Jestli si něco dáš, zítra zůstanu určitě doma.   A nevím, v čem půjdeš do práce."

No dobře, nedám si jen ochutnám.  Mooooc dobrá. Jiřík si dal hořkou se šlehačkou. Dostal to do krásného džbánečku.

Krátím si chvíli prohlížením bonbónů. Krásně nazdobených. Ve tvaru zvířátek, kytiček, srdíček, no prostě kdo co chce.

Jiřík: " Fakt si nic nedáš?"

"Ne"

"Dej si něco, takových dobrot."

No právě....

"Vyber si něco."

" No mě se líbí tem džbánek, co v něm máš tu čokoládu. Hodil by se mi na ohřívání mléka do kafe. A nebo jako omáčník..."

" No to nevím,  jestli paní přemluvím, aby nám ho dala nebo prodala."

" No tak nechtěj, abych si něco vybrala."

Zaplatili jsme, nenápadně se Jiřík zajímal, kde nakupují takové hezké hrnečky a džbánečky. Paní nevěděla, ani jsem nic jiného nečekala.

No nic, šli jsme dál vybírat dárky. Zabrousili jsme do domácích potřeb. České výrobky a spousta hezkých věcí. Dívám se na kuchyňské potřeby a přemýšlím, jestli mi doma něco nechybí. Mají tu krásné misky, barevné hrnce, různé skleničky... Jiřík mě volá.

 " Tohle by se ti líbilo? Já bych ti to koupil."

V ruce drží ten džbáneček z cukrárny. Bez čokolády a za 55 Kč.

" Juchů, juchů, to víš, že ho chci. "

A tak si odnáším krásu domů. Hned jsme si uvařili doma espreso s teplým mlékem.