Ráno v šest jsme si Viki  předali. My se dospinkaly. Zatím co Ondřej šel do práce. Mamina měla dost starostí sama se sebou.

()

Potom se nasnídaly, pohrály. Svačinku, oběd vše nachystané (jistily to skleničky se zavařenými jídly), pak spinkání s pohádkou, někdy "vyprávěla" i Viki.

Odpoledne procházka na hřiště s houpačkami a prolézačkami. Začaly jsme na malé houpačce a Viki vydržela celou hodinu. Mně se už točila hlava, ale Viki se držela  a nechtěla ven. A tak si poseděla v houpačce, zatím co já nabírala dech na lavičce.   Pak jsme rozdrobily loupák, něco málo snědly.  Procházkou domů, cestou vyhlížet tátu jestli už přijel.  

Kaši už vařil Ondřej, já někdy musela dřív domů. U nás doma už nebylo co jíst a pomalu co na sebe  Cestou domů, nakoupit, něco rychlého uvařit, nejlépe na dva dny. A natáhnout nohy, jeden by neřekl, jak taková procházka unaví.  

Ale užily jsme si to. Hlavně při vyprávění pohádek. Nějak rychle jsem zapomněla, kolik pohádek je. Vzpomněla jsem si na červenou Karkulku. Dovyprávěla jsem až k vlkovi. Má se už takhle malým dětem vyprávět takové horrory? Tak jsem jí trochu upravila. Vlk nesežral ani babičku, ani Karkulku, nechtěl mít rozřezané bříško. Jako maminka 

Jen odběhl do lesa, natrhal do zubu pomněnky a odnesl je babičce. Odříkal básničku k svátku.  Mezitím dorazila Karkulka a myslivec. Babička uvařila kafe a čaj k té voňavé bábovce. No! Všichni se měli rádi a hezky si popovídali.

Viki zavřela očička a spala. A já přemýšlela nad pohádkami, jestli znám nějakou méně hororovou.

Jasně babulko, máš domácí úkol. Až si natáhneš večer nohy, budeš hledat v paměti pohádku.

Viki se vyspinkala do růžova, snědly jsme oběd. Jednou byly špagety s rajčaty, to Viki moc nejelo. Krčila nos a otáčela se na všechny strany. Asi kdo jí zachrání. 

Druhý den byla k obědu jarní zelenina s krůtím masem. To jsme zase myslela, že sní i skleničku. Otvírala pusinku jako ptáček a říkala " Ham"

Po obědě ven, do parku na houpačku. Hrozně jí zajímaly děti, jak běhají, jak se houpají, jak na sebe povykují... naštěstí bylo hezky i sluníčko svítilo. Takže jsme si to opravdu užily.

Jednou za námi do parku přijel Jiřík na skútru. Viki byla důležitá v houpačce.

Na příchod dědy vůbec nereagovala, jen sklopila zraky. Jiřík k ní přisedl na bobek, co houpačka dovolila. J Viki pomalinku zvedala oči, a jen tak koketně. Museli jsme se smát. Šibalka jedna, bude to asi s klukama pěkně koulet. Děda jí slíbil vzít na skútra.  Nechali jsme houpačku dohoupat a pak zvolna přešli k zaparkovanému skútru. Viki vůbec neprotestovala, naopak myslím, že se jí líbily ty čudlíky na řidítkách.    Nevím, jestli fotky na skútru uvidí Simča  Zatím asi ne. Nebudeme maminu rozrušovat.