Vánoční úhoř

Můj tatínek je vášnivý rybář. Chodí chytat ryby, co já pamatuji, často jsme měli pečené ryby a nejraději jsme měli lipany a pstruhy. Moje pochutnávání na rybkách skončilo když jsem se vdala. Jiřík nesnáší ryby v jakémkoli podobě. Prostě k nám žádná rybka nesmí.

 ()

Občas mě naši pozvali, když byl nějaký větší úlovek, abych jim je pomohla sníst:-)

Ale těch řečí, když jsem se vrátila domů. A očuchávání ....Prostě jsem časem zjistila, že nemá cenu tohle absolvovat, kvůli nějaký rybě.

Ale časem začal jezdit na úhoře. No a to byl pro mě boj. Úhoř je moc dobrá rybička, jestli je to rybička.

No a tak jsme nenápadně začala docházet k našim a domů chodila s mastnou pusou. :-)

 

 

Jednou za čas táta nachytal víc ryb, než se stihlo sníst a jezdil je udit ke strejdovi na chalupu.

Koupili si láhev vína a byli tam celý den bez dozoru tety a udili. A asi vedli klučičí řeči.

Jednou když šel zase v noci na úhoře, chytil pěkného "macka". Přinesl ho domů a všichni jsme ho chválili, nejdřív úhoře a potom tátu. Táta prohlásil, že tenhle úhoř je Ondřeje a že na něj počká až Ondřej přijede na vánoce. Tak jsme si s mámou utřely pusy na sucho a bylo.

Přišly vánoce a vyuzený úhoř čekal na Ondřeje. Ještě jsme s úhořem vyfotili a dali ho Ondřejovi.

 

    

Jo přáli jsme mu ho. Přiletěli se Simčou z Anglie a tak jsme jim snesli i modré z nebe.

Přiletěli zase jen na deset dní. Sice už bydleli ve svém bytě, nájemnice se před vánocemi odstěhovaly. Ale stejně doma asi moc nejedli, zvali je na oběd a večeře zprava i zleva :-)

Proto mě moc nepřekvapilo, když den před odletem zpět do Anglie, volal Ondřej, přijď a tátu nech doma. Dáme si toho úhoře.

  

Pozvali jsme i Lotku( to je druhá maminka) Vezmi s sebou krabici cukroví, ať máme co dávat ochutnat v Anglii. Zabalila jsem cukrátka a vyrazila za úhořem, teda za Ondřejem.

 

Nejdříve jsme se s ním zase vyfotili a pak ho naporcovali a zblajzli. jen tak s chlebem.

 

 

A byla to bašta a ten poslední večer si užili.

 

Simča s Ondřejem nasbírali asi pět kilo cukroví. A těšili se jak budou dávat ochutnat všem známým. V Anglii pečou taky takový jako cukroví, ale mají to zbytečně sladké. A ten jejich vánoční puding..... No každý má to své oblíbené.
A jako my ochutnali anglické, oni ochutnali to naše české.

 

Druhý den v noci jsme je vezli na letiště. Prý měli jen v jednom kufru vánočky a cukroví a nějaké ty ňamky od babiček. Tak jsme jim zamávali na letišti a při cestě do Liberce jsme se už těšili na další návštěvu našich cestovatelů.