Vracíme se ze hřiště. Malá houpačka už Viki moc nebaví.  Ale když jsou na hřišti děti, to je jiná. Pokukuje po nich a chce si hrát. Třeba na písku. Půjčí i lopatičku a pak se jen dívá, jak si kluk hraje 

()

Ale i to k tomu asi patří, máš mít co kamarádům nabídnout.

Takže vracíme se ze hřiště, Viki jde způsobně vedle kočárku. Chvilkami se drží kočárku, ale většinou chce jít sama. Naštěstí tudy nejezdí moc aut, tak nejsem proti. Jen ať se uťape, třeba pak rychleji usne.

Musíme přes vlakový přejezd. Mám trochu obavy, tak zpomaluji a přemýšlím, že Viki šoupnu do kočárku a rychle přejedeme koleje.

Závory jdou dolů, zastavujeme se. Vysvětluji Viki, že pojede mašinka a budeme mávat dětem, co jedou na výlet. Ale Viki sleduje světla a poslouchá cink- cink, cink- cink Najednou se začne vlnit v bocích, asi jí to zvonění připomíná hudbu. Po chvilce se zarazí a znova zaposlouchá. Pak začne tančit něco jiného.

Jako by chtěla říct:" Sakra co je to za styl hudby? Co mám na to tancovat?"

To se už směju nahlas, ani jsme mašince nestihly zamávat. Viki byla zabraná do tance a já se smála.

Konec zvonění, závory jdou nahoru a my se pomalu dáváme do chůze. Viki hezky vedle kočárku....