Prasátko z Dalešic 09

 

Byli jsme pozváni od obchodního partnera, na takové posezení a rozloučení se sezónou. Minulý rok to bylo na Moravě ve sklípku a letos v Dalešicích na zabíječce.
Cesta ubíhala dobře. Nebyl sníh a ani nepršelo. jen kdyby nejezdilo tolik kamiónů. Nejeli jsme po dálnici, ale směr Kolín, Havl. Brod.Dalešice. Asi 30 km před Dalešicema nám GPS ukazovala odbočit, tak Jiřík odbočil. Uzoučká silnička jen tak pro jedno vozidlo. Čtyři domečky - vesnička, rybník a zase nic jen úzká cesta, nikde nikdo. Další vesnička, kde ti všude lidi žijí.....

Ale my nespěchali, nechtěli jsme vidět jak prasátko zabíjí. 

 

Přijeli jsme když z prasátka sundávali štětiny. Hned se k nám hnala paní se slivovicí. Tak jsme jí poslali dál, slivovici nepijeme. Přivítali jsme se se všemi, většinou se známe z těchto akcí. Hlavně jsme se těšili na Jarina, co nás potrápil záhadnou chorobou. Je celý pohublý a čeká ještě na nějaké výsledky.   Ale snad to bude dobrý.

 

Celý areál je přizpůsobený.... vše v jednom. Najíst, opít a šup do postýlky. Asi je o to  velký zájem, po nás přijeli další hodovníci...jen tak mimochodem noc ve
 dvoulůžáku 1800.- kč. Brrr.

A to nevíme kolik stála ta legrace celá bylo nás  tam 50 lidí. A jen Jirka prasátko nejedl. .... oni jsou taky mazaný.
 Přijedeš a hned dostaneš slivovici, my se ubránili. Přijeli jsme dýl, ale obsluha hned venku u nás a že to musíme dohnat. Brrr slivovici určitě ne !

Pan řezník už to bral jako atrakci, ukazoval nám játra, nafoukl plíce.   Mysleli jsme, že se toho nezúčastníme, když jsme přijeli dýl . 

Pak jsme se přesunuli dovnitř. 
 Pak další slivovice, jelita a jitrnice a tlačenka hned ( ta byla asi z  jiného zvířete než co se před námi kuchalo). Za hodinu zabíjačkový guláš.
 Pak různé polívky a pomazánky a výpečky byly až v 22 a stejky ještě  dýl...... to už nemáš na nic chuť hlavně né od masa. Promaštěná jsem ještě  dneska.:-)

 Jirka si objednal svíčkovou a byla se švestkama (????) to jsme do té doby  taky neznali.
 Nám se na tuto akci moc nechtělo, ale museli jsme trochu podpořit Jarina.  No a vlastně i Marka, který zůstal ve firmě sám bez Jarina a trochu v tom plaval. Né jen spoustou práce ale i starostí o kamaráda a kolegu.

K večeru byla prohlídka pivovaru. Každý vyfasoval malý pulitřík, na ochutnávky a vzali nás do pivovaru, kde bylo zajímavé povídání.

 

 Jinak jsem se moc necpala, jitrnice má Jiroš tady na poštovním náměstí  lepší. Takže kousek jelita, talířek guláše a pak chleba se škvarkovou  pomazánkou. Jo a kousek koláče. A měla jsem toho dost. Čekala jsem na to  maso, ale šla jsem kolem 23 hodiny spát, tak jsem se nedočkala.
 Jo ještě jedna hrozná věc tam byla :-) přišel harmonikář, hrál hezky, ale byl  to divný člověk takový tlustý a hrozně se potil :-( pořád si utíral  kapesníkem čelo...a když u toho máš jíst... tak to nám moc nešlo.
Závodilo se v pití piva Češi a Moravané. Byla to taková štafeta, jeden dopil pivo a druhý začal, my holky pili jen malý.

 A jelikož Morava podváděla, tak  vyhrála.    Byli jsme druzí - stříbrný. Dostali jsme střapatý věnec J

Ráno nám udělali snídani, byly tam i jitrnice a jelita . Nevím jestli se to někomu chtělo snídat. Mě stačil rohlík s máslem a bílý kafe.

Pak loučení, poplácání po ramenech. My jsme domů spěchali, protože Jirka musel ještě v sobotu do práce dělat vzorky.