Jedeme z práce. Na skútru, samozřejmě.

()

Zastavíme na křižovatce, na červenou, před námi asi šest aut. Jiřík nikdy nečeká ve frontě. Ani tentokrát, prodíráme se mezi stojícími auty. Je to o zrcátka.

Stojíme první, předním kolem těsně u přechodu.

Než blikne zelená, mám čas přemýšlet.

Pojedeme tou divnou ulicí, jsou tam tramvajové koleje . Těch se já bojím. Co když nám to uklouzne a spadneme. Ten, co jede za námi nás přejede zcela určitě.

A co ti ostatní? Určitě rádi, nás přejedou taky, za to jak jsme je předběhli ve frontě!