Hlídala Viki a protože pršelo, byly jsme doma. Chvíli jsme kreslily, zpívaly.

()

Pak mi Viki ukazovala malá zvířátka. Byla malinko vypouklá a když se trochu přitlačila na podložku, jako by se přilepila. Všechna jsme je pojmenovaly, jen jsme se zarazily u jednoho zvířátka.

Viki: "To je kočička."

Koukám na zvířátko, ale jako kočička mi to nepřijde. Je to šedivé a hrozně mrňavé. Nemám sice brýle, ale kočička to není. Dávám si to blíž k očím, jo už vidím -  nosorožec.

"Viki to je přece nosorožec." Vítězně vykřiknu.  

" Ne ne kočička."

"Viki to je no so ro žec."

" Kočička, ne kokorožec."

" To je nosorožec. Kočička to je asi tak , jako ty jsi veverka."

" Ikinka není beberka. Maminka ržíkala kočička."

Jó, tak jestli to říkala maminka, tak přes to vlak nejede.....

Ještě chvilku jsme se dohadovaly. Pak mi Viki vrazila zviřátko těsně před oči a velmi důrazně prohlásila: " Ne kokorožec, kočička."

Tím debata skončila.