Včera k nám do firmy přišla paní. Den předem volala, jestli máme materiál skladem a jestli může přijít.

()

" Ano přijeďte, máme vše, co potřebujete. Jen tady asi nebude manžel, kdybyste potřebovala nějakou technickou radu."

" No tenhle materiál u vás nekupujeme poprvé a tak asi nebudu třeba k tomu komentář. Ten dostal, můj manžel když jsme to kupovali poprvé."

" Dobře tak není problém, přijeďte. Dáme to dohromady my děvčata."

Teď v létě míváme dveře do firmy otevřené. Vešla paní na zádech zavěšené roční dítě a ptá se po Jiříkovi.

Pomyslím si..... ne nic jsem si nemyslila, anebo to hned zaplašila.

Paní se mi představuje a je jasné, že je to ta ze včerejška a jede si pro materiál.

Pomáhám jí ho naložit do auta. Zase se ptá po manželovi. To je mi už podezřelé.

Ptám se  :" Potřebujete s něčím poradit? Třeba to budu vědět já A nebo můžu manželovi zavolat.."

" Ne ne to není třeba."

Při placení si povzdechla: "Tak vašeho manžela neuvidím?."

No co je tohle?

Klidně říkám " Ne ."  Ale asi povytáhnu obočí. Paní jakoby jí konečně došlo, že je mi to divné, že se pořád ptá.

" No víte, když můj manžel říkal a vlastně náš kamarád taky, že se mám přijít podívat na vašeho manžela. Že je s ním legrace a když vypráví o vašem materiálu je to zajímavé a poutavé.  

Tak nevím asi zavedu přirážku za ukazování manžela.

 

I když tohle se nestalo poprvé.

Jdeme s Jiříkem po ulici a dvě chichotalky ( děvčata kolem 17 let) nás míjí.

Najednou jedna vykřikne: Jé to je on, co jsem ti o něm vyprávěla. Pojď, půjdeme za nima bude sranda."