Naši v lázních.

 

Mamče je 70 let,co jí koupit, aby z toho měla radost? Chtěla jsem se domluvit s bráchou, že koupíme společný dar. Přece jen když je víc peněz, lépe se vybírá. Ale ouha Mirek měl už dárek vymyšlený a nechtěl se ho vzdát. Tak co vymyslet. Když bylo mamče 60 koupili jsme í výlet do Paříže a byla nadšená.  Ale v 70 jí poslat do světa? Na to jsem odvahu neměla.

Pojede někam po Čechách aby se dala trochu " do kupy" tak do lázní. Jasně vybereme nějaký hezký pobyt i s procedůrama a aby jí nebylo smutno, pojede s tátou.

Na prodloužený víkend. Jasně a je to.

Na netu jsem vybrala z několika nabídek ubytování.Chtěla jsem to nejlepší. Paní na druhé straně telefonu byla ochotná a když slyšela, že je to dárek, nabídla mi i dárkový certifikát.Tak hurá – to bude hezký, nebudu jen vyprávět o dárku, ale dostane mamča do ruky certifikát, kde si vše přečte po oslavě a v klidu.Oslava proběhla, byla velká v hotelu v salonku. Brácha objednal i kapelu – živou :-) a tak se i trochu tancovalo. Máma byla zasypaná dárkama i květinama.

 

 

 

  

 

 

 

 

      

 

 

 

 

 

 

 Druhý den po oslavě mi máma volá:" Když já nevím co jsem to od vás dostala, já tomu nerozumím"  . Tak jí to vysvětluji ale asi jsem mluvila jen v jednotném čísle: " Pojedeš do lázní, budeš bydlet v hotelu, budeš chodit na masáže odpoledne na dort".

No řekla jsem to blbě, protože za chvilku volá mamča znovu. " A bylo by možné přikoupit ještě jeden poukaz pro tátu? Já bych chtěla aby jel se mnou" To jsem husa!

Vůbec jsem si neuvědomila jak jsem to řekla. Tak znova: Pojedete s tátou, budete bydlet v hotelu,budete chodit na masáže a na procházky a užijete si hezký 4 dny.

 

Přišel den odjezdu a my je chtěli doprovodit. Tak jel táta s mámou autem a my za mini na motorce.Cestou jsme si dali oběd, nebylo kam spěchat.

Byli jsme na výletě:-)

Přijeli jsme do lázní a měli jsme s hlásit v recepci. Tam jsme se nahlásili apaní nám říkala kam budou chodit na jídlo, kde si mají objednat masáže....a pak nám dala klíče a řekla, touhle promenádou půjdete a je to dům číslo ... bylo mi to divné, ale šli jsme.

Přišli jsme k domu odemkli a nebyl to hotel, ale ubytovna! Byli jsme v šoku!

Tolik peněz  a za tohle ? To ne!

Naši pokorně stoupali po schodech do třetího patra. Já se táhla za nimi. A Jirka na mě něco z přízemí pokřikoval. Ani jsem neslyšela co.

Byl to šok, myslela jsem, že budou v hotelu a parádním se vším šudy... vždyť to měl být dárek.

A tady pokoj 3x2 m a dvě postele, ošuntělé lino a umyvadlo...hrůza.

Přiletěl za námi Jirka já věděla, že je zle. To už poznám na očích."Co jsi to objednala? "Ani jsem se nestačila nadechnout. A ani se ode mě odpověď nečekala.... Našim jen přikázal : "Tady si sedněte,  nikam nechoďte a nevybalujte!"

" A ty pojď se mnou" To byl povel pro mě. Ve dveřích jsem se otočila a chtěla říct něco povzbuzujícího a nezapomenu ten pohled. Jak sedí v tom hrozném pokoji, každý na " svý" posteli..... nikde jinde se ani nedalo:-(

My s Jirkou pádili na zpět na recepci. Teda Jirka a já jen funěla za ním. Vlítl tam rozezlený jako čert!

Nejdřív na mě křičel, že chceme vrátit peníze, že to jsou podvodníci a mají klamavou reklamu.   Já si připadala jak  ve špatném filmu. Tolik peněz a za co?

Ale jakoby z dálky slyším hlas paní vedoucí nebo kdo to byl...jak Jirku uklidňuje a říká: " Asi došlo k omylu. Hned to napravíme" 

 To bylo důležité, že měli snahu to řešit. I Jirka ubral na síle hlasu. :-)

Já měla jít do ubytovny pro naše a Jirka šel s paní obhlídnout nové ubytování. Sešli jsme se na začátku promenády. A  podle Jirkového úsměvu rukou podání s paní co tam byla s ním, jsme pochopili, že naši dostanou jiné ubytování a že to bude podle Jiříkových představ.

A taky že jo šli jsme do hotelu , už recepce nás nadchla a pak na chodbách červené koberce tlumily naše kroky do pokoje v prvním patře.  Přivítal nás hezký pokoj.Tak trochu vybalit a jdeme zjistit něco víc na recepci. Teprve teď to bylo ono. Podle našich představ a hlavně jako dárek.

Šli jsme do cukrárny na kafe a na dort, doplnit kalorie a uklidnit se.

Popřáli jsme našim hezký pobyt, skočili na motorku a uháněli domů. Abychom bylo doma za světla:-)

Do dneška máma vzpomíná na to čóro, co Jirka udělal.... Je to skoro pět let zpět.

Jen si neumím představit jak by to bylo, kdybychom tenkrát s našima nejeli. Táta asi tak průbojný není a hlavně nevěděli přesně co jsem objednala. Já chtěla to nejlepší, ale netušila jsem, že by nás chtěl někdo takhle napálit.

Hlavně, že to dobře dopadlo a máme na co vzpomínat.