Byli jsme pozváni na oslavu 30 let založení Aliance.

()

Moc se mi tam nechtělo, naši kluci čas neměli, aby jeli také. A tak jsem přemýšlela, koho tam budu znát a s kým bych se tak bavila. No nějak to dopadne. 

Přišel povolávací rozkaz a tak pojedeme. Akce byla v NB v hotelu Morits. Trochu hogofogo, pro "vojáky" , ale kulaté výročí se musí řádně oslavit.

Přivítání bylo milé, doslala jsem růži a pusu od Tomáše (nejvyššího :-) ) Skleničku šampaňského. Našli jsme si poslední volný stůl a objednali espresso.

Rozhlížíme se kolem. Nikdo známe, spoustu nových mladých... v dálce vidím Dianku, jen na sebe návneme, že o sobě víme.

Jiřík si nechal něco v kabátě v šatně a tak se zvedá."Hned přijdu."

Už se nebudu rozhlížet, pomalu si míchám kávu.  Něco mě nutí, zvednou oči.     Jde ke mě Barnes (kluk, kterého známe 20 let a zažili s ním moc legrace. Pak se nám

ztratil ze života. Několikrát jsme ho zvali, ale měl asi nějaký problém, nikdy nepřišel...)

A teď stojí přede mnou. Místo ruky podání jsem ho objala a  asi trochu víc přimáčkla a nepustila, protože po chvilce mi šeptá:

"Promáčkneš mi hrudník kozama." 

Zmáčkla jsem ho ještě víc a sykla:" Jsi přece voják, ne?"

Nakonec to byl hezký večer i když jsme nebyli do úplného konce. 

Po předávání medailí a poděkování sponzorům za dětský den,co byl v létě a byl dost vydařený. Byl raut. Dali jsme si řízek a salát. Prohodila jsem pár slov s Diankou.

Kluci zavzpomínali na akce, kterých jsme se zúčastnili i my s klukama.  

byly to hezké časy....