Už jsem psala, že chodím do nové práce.()

Na nějaké povídání nebo zájem o druhého není čas. Pracuje se pracuje. Navíc když šéfová i pan ředitel sedí přes uličku, moc se nepovídá. Je naprosté ticho.

Firemní večírek, moc se mi tam nechtělo, ale bylo to pojato jako firemní oběd. Takže více méně povinné. Odehrávalo se to v jedné hale firmy. Oběd byl formou rautu. A bylo z čeho vybírat. Pečený losos, řízečky, masová roláda, guláš, rostbíf, různé druhy salátů. Mini zákusky a samozřejmě káva, pivo, víno.

Pan ředitel nám popřál dobrou chuť, a že jeho"vystoupení" bude, až se najíme. 

Netrápil nás dlouho a byl to pro mě zajímavý projev, doplněný videem o firmě.

Pak byla volná zábava a tak jsme se bavili.

V sále nás bylo asi 200. Seděla jsem u stolu s kolegy z nákupu.

Naproti mě sedí Eliška z personálního. Dovídám se, že má pětiletého chlapečka a tříletou holčičku.

Nahání hlídací paní, jestli vše probíhá v pořádku. Ptám se :

 "Chodí spolu do školky?"

" Jojo zrovna včera, přišel domů a hlásí. Mami, až budu velký vezmu si Radima a budeme mít spolu dva kluky.

??? Proč Radima??? Najdeš si nějakou holčičku né???

Mami ne. Když už budeme dva, třetího nepotřebujeme...

Eliška se zamyslela... No Radim má hezké rodiče, myslím, že bych to rozdýchala.

Vedle sedí kolega. Ptá se:"Už máte nakoupené dárky?"

"My si dárky nedáváme, pro nás je důležitější klid a pohoda. Nehoníme se za dárky, které pak stejně nikdo neocení. "

Kolega na to:" No u nás pohoda nebude, tak ať mají děti alespoň ty dárky..."  Pak se trochu rozpovídá o manželce, že studuje při zaměstnání a nic nestíhá a je z toho nervózní a štěká na děti i na manžela.

Druhý kolegy se zvedá, že jde domů. Všichni se diví, že už chce jít.

" No poslední dobou, jsem byl v práci i 10 hodin. Byl jsem tu s vámi déle než se svou manželkou. Víte, proč nosím její fotku v peněžence? Né, že bych jí tak miloval, ale kdybych jí potkal na ulici, abych jí poznal."  

Začala hrát hudba, a další kolega obcházel děvčata, která by šla tančit. Je na čase zmizet.

Kvůli hudbě jsme se stejně neslyšeli a nechtěla jsem tam být moc dlouho. Takže jsem se rozloučila, popřála hezké svátky a Jiřík si pro mě přijel.

Všichni se ptali, jestli 2.1.2017 přijdu. Tak jsem asi zapadla do kolektivu.