S malýma holkama je legrace. V neděli jsme hlídali Viki.

()

Přišla s růžovým kufříkem na kolečkách a ještě skákacího psa v náručí.

"Co to všechno neseš?"

"Hned ti to ukážu, babičko, jen si převléknu šaty. Dneska mám Elsové."

"No tak to jo, to se převlékni, já počkám."

Koukám do kufříku, jsou tam nějaké figurky. Jo už vím dostala je pod stromeček a měla z nich velkou radost. Pět figurek Král, královna a princezny. Nosila je sem a tam a říkala jim rodina.

" No babičko, vzala jsem rodinu. Jen tátu- krále jsem nechala doma."

"A copak nechtělo se mu na návštěvu?"

"Ne, mračil se a měl pusu takhle." Ukázala gesto :budeš o hlavu kratší: jen v úrovni pusy.

"Tak jsem ho nechala doma."

" To jsi udělala dobře, když se mračí, tak bude doma sám." Musela jsem se smát. Jednak jak se vypořádala s mračounem a za druhé tomu zvláštnímu gestu. Ještě několikrát ho opakovala, když přišla řeč na tátu – krále.

Hezky jsme si pohrály s rodinou.

A když se náhodou teď Jiřík mračí, ukážu mu gesto a musíme se smát. Ani nemusím říkat:

"Budeš doma, jestli se budeš mračit."