Kde začít?

()

Je to příběh našeho syna Jíři.

Vlastně to začalo před třemi lety, když k nám přišel kocourek Čita. Jířa o tom vyprávěl v práci děvčatům a Lucie hned, že má kočičky ráda a že se na něj přijde podívat. Doma Jířa referuje.

Já:"No ať klidně přijde..já s tím nemám problém"

"Ne ne ona by už u nás zůstala." Jířa vrtí hlavou.

Asi za měsíc slyším v noci hlasy a chichot..."Jiřanee???" volám z ložnice.

" Jo mami, jsem to já." Po chvíli. " Ráno se nelekej, bude u nás někdo spát."

" Jo?"

Víc mě v tu chvíli nezajímá. Mám myšlenky jinde, manžel byl v té době v nemocnici. Firma se bez něj hroutila ...

Ráno jsem šla do práce, pak do nemocnice, nakoupit a domů. Čita mě vítal. Ještě, že ho mám, jinak bych to psychicky nezvládala.

"No tak kdo tě tu v noci muchloval,co?"

Čita mlčí, je to asi gentleman. Jířa taky mlčí... no nic, třeba se to časem dozvím.

Ani to netrvalo dlouho a byla mi představena Lucinka." Aby ti tu nebylo samotné smutno, Lucka tu bude chvíli bydlet s námi. Jo?"

"No tak máme Lucinku."

V té době byl Jiřík v lázních a já jela na týden za ním a tak jsem byla i ráda, že bude někdo u nás s Čitou.

Když jsme se vrátili z lázní Jiřík musel ještě na nějaký čas do nemocnice a tak jsem byla ráda za společnost u nás doma. S Lucinkou jsme si hezky povídaly.

Jiřík přišel z nemocnice a Jířa s Lucinkou si našli byt a odstěhovali se.

Byl to malý, ale útulný byteček. Za hodně peněz....a tak přemýšleli nad něčím svým.

Buď byt ve městě anebo domeček za městem. Vyšlo to na stejné peníze, s tím, že u domečku byl velký pozemek. Takže domek vyhrál. Lucinka oběhla banku kvůli hypotéce, vyplnila spoustu papírů. Vydýchala spoustu problémů.