Jedno nedělní odpoledne...

Byla neděle, jindy chodíme po obědě na procházku a na kávu do oblíbené restaurace. Tentokrát to bylo jinak! Pohádali jsme se. Ani nevím kvůli čemu, bylo to ale jinak než obvykle. Obvykle odcházím z bytu já. Musím na vzduch a pohyb mi dělá dobře. Takže jdu rázně  a u toho přemýšlím, většinou stačí jeden okruh. :-) Za hodinu jsem doma a vše se urovná...

Tentokrát byl rychlejší manžel Jiří. Pohádali jsme se a než jsme stačila říct poslední slovo :-) byl pryč.

No co? Začala jsem žehlit, abych se uklidnila. Po chvilce žehlení mi zvoní telefon, manžel: " Ještě se zlobíš? Pojď  ven, čekám v kavárně."

Tak jo. Hodila jsem na sebe to nejlepší. Úzkou sukni a vysoký podpatek. Namalovala si pusu, navoněla se a vyrazila.

Naše oblíbená kavárna je na náměstí a má venku zahrádku , pár stolků s židličkami.

Šla jsem pomalu ulicí a koukala, kde sedí Jiřík.

To se mi snad jen zdá!!! Co to má znamenat!!! On tam sedí s nějakou  ženskou...a rozhazuje rukama a je samý úsměv....ženská se chichotá...Máme hodně společných kamarádek, ale tuhle nepoznávám. Sedí bokem a nic mi to neříká...No počkej ! Já ti udělám divadlo, zrychlila jsem krok a  abych byla řádně v ráži, připomněla jsem si tu nedávnou hádku. Přihnala jsem se ke stolku a aniž bych si sedla i když jsem už kamarádku poznala. Zvýšeným hlasem říkám" To si ze mě děláš prču? Klidně si tady bavíš nějakou ženskou a mě si pozveš jako obecenstvo? Nebo co? Nestačí ti ty lidi tady kolem? To snad nemyslíš vážně, že si sednu a dám si kafe... " No pusa mi jela pěkně, nesměla jsme je pustit ke slovu. Lidi kolem se začínali smát  a většina si pohodlně sedla a čekala jak tohle dopadne.

No pak jsem se začala smát, vlastně jsme se smáli všichni tři. Byla to Jana M.,která byla delší dobu ve Španělsku a přijela sem něco jen vyřídit a za týden zase odlétala. Když jsme se přivítaly , vyslechla jsem zase já, co jí vyvedl Jiřík.

Jde po ulici a vidí v kavárně sedět známý obličej.Jirku.

Zvedne ruku a mává. Nic. Tak křikne "Ahoj Jirko" Všichni v kavárně se otočí jejím směrem, jen Jirka nic. Přijde až k němu a říká "Ahoj" Jirka nic. Jen stroze říká:                " Neznám" A dál si míchá kafe. Jana tam stojí, pozoruje jí asi padesát očí hostů a čekají nějakou senzaci.

Jana zoufale zvedá sluneční brýle a říká: " To jsme já Jana M. " Jirka hraje divadlo dál " Neznám" Chudák Jana, jindy tak výřečná a nebojácná se začíná asi potit. Padesát očí jí vypaluje dírky do šatů.

Po chvilce je mu jí líto a tak se směje a přivítá se s ní. Nabídne jí židli a pozve jí na kávu...

Netrvá to ani 5 minut a přiřítím se já , s tím divadlem...No ten den si v té kavárně hosté užili. Jindy klidné odpolední kafe, bylo zpestřeno. :-)     

Myslím, že příští neděli tam měli na zahrádce plno a někteří nás možná i vyhlíželi :-))))