Dobří lidé ještě žijí.

Vraceli jsme se z výletu domů. A na cestě nám došel benzín. Jeli jsme na skútru a tak si říkám No nazdar!  Těch 30 km se nějak domů dostaneme. Zastavili jsme na kraji silnice, já seskočila a než dal Jiřík skútra na stojan, stálo u nás auto. " Nepotřebujete pomoc?” Docela nás to překvapilo, ani jsme na nikoho nemávali a zastavili nám. Takoví mladí lidé. Počkali až Jiřík zjistí, že je to opravdu benzín a hned se nabízeli, že ho odvezou na pumpu.

Já zůstala u skútra. Teprve po chvíli mě přepadají černé myšlenky. Proč   zastavili tak rychle? Proč byli tak ochotní? A když jsem tam tak stála sama u silnice a přemýšlela , nebylo mi to moc příjemné. L

Naštěstí byli asi za půl hodiny zpátky. Jiřík úsměv a velké loučení.

Pak mi vyprávěl, že se vlastně nepřímo znali. Jejich tatínek u nás na firmě kupoval omítku a Jiřík byl u něj na baráku řešit nějaké problémy se zateplením. Vše se vyřešilo ke spokojenosti.

A teď vlastně děti toho pána, pomohli zase nám. Aniž by to zpočátku tušili....