Igelitová taška

Byla jsem na větším nákupu a tak se mnou šel syn Jiří (25). Sice jsem s sebou měla tašku vlastní, ale nevešlo se to všechno do ní. Tak jsem zakoupila igelitovou

tašku, takovou tu vetší s pevným uchem.   Aby něco vydržela  a nebyla na jedno použití.   ( To mě může čert vzít, když vidím tyhle tašky na nic)

Přivlekli jsme nákup tašky, vyložili nákup. Jiřík igelitku zmuchlal a chtěl jí strčit do šuplíku, kde jsou pytlíky, pytlíčky a tašky. Říkám : "Trochu úcty k igelitové tašce, narovnej ji a  slož ! ” Koukal na mě jak z jara. A to mě připomnělo, jak jsme si mi považovali igelitky. Kolem roku 1975 to byl poklad. Kdo měl igelitku, to byl někdo. 

Většinou z Tuzexu  a nebo ze zahraničí. To se pak nosila jen v neděli J , pak se opatrně vyžehlila  a připravila na příští neděli J 

Jiřík poslouchá a kroutí hlavou " Ne ne ty mě houpeš" Igelitky tady byly vždycky.  V čem by jste nosili nákup? HA? ”Nákup se nosil v síťovce a nebo v ušité tašce, většinou ze staré zástěry J po babičce. 

Moje babička, když začalo mléko v pytlíkách, tak pytlíky vymyla, usušila. Nastříhala na proužky a pak z toho háčkovala. Nákupní tašky, bačkory pro návštěvu (asi aby se dlouho nezdržela J) tácky pod skleničky. Dokonce i klobouk si uháčkovala J Hrozně jsme se s mámou smály, když přijela na návštěvu v parádním  klobouku. Jiřík zase kroutí hlavou, nevěří mi nic.  Jak přesvědčíte dítě, že igelitka tady nebyla dřív než člověk ? J